Osud demokracie soud vložil do rukou politiků
Předpokládal jsem, že Ústavní soud ve volebním zákoně zruší sporná ustanovení týkající se aditivního kvóra pro vstup do Poslanecké sněmovny a způsob přepočítávání hlasů na mandáty, který zvýhodňuje velké strany. Mýlil jsem se však, když jsem se domníval, že na nápravu poskytne Parlamentu čas až po podzimních volbách. Nestalo se, což považuji za nešťastné, protože to znamená i změnu pravidel v průběhu hry. A ta začala vyhlášením voleb.
S napětím jsem tedy naslouchal důvodům, proč se tak stalo. Tím hlavním je, pokud to dobře chápu, že v případě, že by soud prohlásil o určitých pasážích zákona, že jsou v rozporu s Ústavou a přesto by podle nich volby probíhaly, mohl by jejich platnost někdo zpochybnit a napadnout je u Nejvyššího správního soudu.
Takové vysvětlení má sice svojí logiku, ale nezdá se mi dostatečně přesvědčivé. Vždyť i špatný zákon, dokud není zrušen, platí a je třeba jej poslouchat. Mám za to, že soud pak pouze konstatuje, zda byl, či nebyl porušen.
Výjimkou je, pokud by takový špatný zákon například ukládal povinnost porušovat základní lidská práva, což přece jenom nyní již bývalý volební zákon nečinil.
Kdyby ke shodě nedošlo
Závažným nedostatkem zákona bylo, že porušoval klíčové ústavní principy: rovné podmínky, rovná práva a do jisté míry i poměrné zastoupení.
Ústavní soud rozhodl pozdě, politické strany teď začnou bojovat o moc, varuje právník Kudrna
Číst článek
V posledních volbách v roce 2017 se podle platného volebního systému stalo, že volič hnutí STAN zhruba polovinou svého hlasu posiloval ve sněmovně hnutí ANO, proti kterému hlasoval. Není divu, že proti takovým neférovým podmínkám senátoři za STAN podali ústavní stížnost a že jí Ústavní soud vyhověl. Jenom v poněkud nevhodné chvíli a s nebezpečným termínem.
Ústavní soudci tak navíc učinili s ne zcela opodstatněným předpokladem, že poslanci a senátoři se během necelého půl roku dokážou shodnout na novém znění volebního zákona nebo alespoň na jeho zrušených paragrafech a že k tomu budou mít dobrou vůli.
Pokud se domluví na řešení přijatelném pro většinu, jejich politické zadání dokážou právníci převést do legislativního jazyka a vypracovat návrh úpravy zákona během několika hodin či dnů. Projednání ve stavu legislativní nouze lze při dobré vůli stihnout také velice rychle. Doufám, že tomu tak bude.
Vtírá se mi však nutkavá otázka, co by se stalo, kdyby k takové shodě nedošlo, anebo kdyby se většina rozhodla každé takové řešení blokovat. Raději to nebudu ani domýšlet.
Zkrátka, byl bych klidnější, kdyby osud naší demokracie do těchto rukou ctihodní ústavní soudci byli bývali nevkládali.
Autor je filozof a pedagog
Jak si skutečně vedou státní úředníci a kolik jich je? Data usvědčují politiky z populismu
Apolena Rychlíková
Roste počet Rusů, kteří by odsouhlasili útok jadernými zbraněmi na Ukrajinu
Martin Fendrych
Macronovo vítězství poněkud kazí nonšalantní francouzská ekonomika
Tereza Zavadilová
Hlasující Piráti hledají cestu z krize
Petr Hartman