Lidé na premiéře Prodané nevěsty bučeli, kritička odešla. ‚Publikum se uvolnilo,‘ reaguje režisérka Nellis
Alice Nellis zrežírovala operu Prodaná nevěsta pro Národní divadlo. „Prodanou nevěstu vnímám jako velké hudební dílo a jako specifický žánr. Je to komická opera, která byla napsaná jako fraška, aby se lidé pobavili. O to samé jsme se snažili i my. Necítím tam žádný obrozenecký závazek. Je to fraška, nejsou tam žádní národní hrdinové, kladnou postavu tam nenajdete,“ vysvětluje Alice Nellis v Blízkých setkáních na stanici Dvojka.
„Prodaná nevěsta byla napsaná jako fraška. Myslím, že v té době měla za cíl lidi pobavit a obšťastnit je krásnou hudbou,“ přibližuje režisérka, jak o opeře přemýšlela.
„Pojali jsme to proto jako divadlo na divadle,“ pokračuje. Prodaná nevěsta se v Národním divadle hrála už jednadvacetkrát, Nellis proto zvažovala, jak operu pojmout. „Inscenátoři musí kličkovat mezi interpretacemi, které už se hrály. A my jsme pojali Prodanou nevěstu se vší legrací kolem toho i se snahou udělat něco nového.“
Velmi živá premiéra
Recenze na dílo jsou velmi rozporuplné.
Formanova Kniha džunglí vás dostane. I přes zataženou oponu po většinu představení
Číst článek
„Premiéra byla velmi živá, což je pochvala na obě strany, protože nejsme moc vášnivý národ. Lidé bučeli, někteří tleskali, volali bravo. Dokonce se v sále zvedla kritička, nahlas zavolala: Fuj, měli byste se stydět! A odešla. Bylo to rozhodně divoké představení, a i když někdo bučel, tak ostatním dovolil být uvolněný v reakcích. To mě bavilo,“ přiznává režisérka.
Považuje to svým způsobem za pochvalu. „Tady se v Národním divadle většinou sedí, zatleská, zatleská vlažněji. Teď to bylo divočejší.“
Zvolání a odchod kritičky Alici Nellis pobavil: „Udělala to těsně před tím, než podobnou vzpouru učiní na jevišti sbor a strhá ze sebe kostýmy. Ti, kterým se to líbilo, se mě pak ptali, kdo tu kritičku hrál.“
Ani bučení režisérku nepohoršilo, říká v pořadu Blízká setkání.
Prodaná nevěsta podle Alice Nellis vezme diváky tak trochu do zákulisí. Jak režisérka o opeře přemýšlela a jak inscenace vznikala? Poslechněte si reportáž
„Bavilo mě to, že i když někdo bučel, dovolilo to ostatním být uvolněný v těch reakcích. Mám pocit, že se všichni uvolnili od svých emocí, ostatně proto se smějeme, je to způsob, jak se zbavit stresu. Myslím, že i ti, co bučeli, v sobě mají nějakou emoci a uvolní to,“ dodává režisérka, která je držitelkou Českého lva za film Tajnosti a podílela se mimo jiné na oceněném seriálu Pustina.
Dublérka Marthy Issové
V pořadu Blízká setkání Alice Nellis vzpomínala i na natáčení pohádky Sedmero krkavců. Kvůli ní se režisérka naučila příst.
„Martha Issová, která hrála hlavní hrdinku, má z kopřiv upříst vlákno. Martha byla ochotná udělat cokoliv, bosa šplhala po skalách, podbíhala s krkavcem koně. Ale když měla příst, popadla ji až hysterie, že tohle nepůjde. Tak jsem se to pro detailní záběry naučila já,“ vzpomíná Nellis.
Příst není těžké, přibližuje: „Těžké je natolik se uklidnit, aby se to člověk mohl naučit. Je to činnost, která vyžaduje určitý druh uvolněného soustředění. Ruce musí pomalu a bez jakéhokoliv spěchu a tenze vymotávat z chuchvalce vlákno. Nesmí se to přetrhnout, nesmí se moc natáhnout, nesmí se to dělat rychle, ani pomalu. Ale když se to zvládne, je to návyková věc.“
„Jsem tedy dublérka Marthy Issové. Nejhorší bylo, že ona má samozřejmě úplně jinou velikost než já. Když mě narvali do jejích, byť rozepnutých šatů, tak jsem sice mohla příst, ale nemohla jsem dýchat,“ dodává.
O čem bude její právě připravovaný film Buko? Poslechněte si celý rozhovor.
