Dnes před 80 lety: druhé vydání Seifertovy sbírky Jaro, sbohem nebo skeč Voskovce a Wericha
Seifert, antisemitská kniha německého autora, ale taky Voskovec s Werichem na vlnách Hlasu Ameriky, kteří svým optimismem vlévali naději do životů Čechů, kteří žili už tři roky pod diktátem Třetí říše. Tentokrát se v našem audiodeníku z protektorátu vracíme do 17. dubna 1942 a podíváme se nejen na pulty knihkupectví.
„Měl jsem ji na památku,
kdos drahý mi ji dal:
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.“
Verše o růži, název jedné z básní ze sbírky Jaroslava Seiferta Jaro, sbohem. Její druhé vydání vydává 17. dubna 1942 nakladatelství Borový. Poprvé se na pulty knihkupectví dílo dostalo v roce 1937. Spisovatel se inspiroval především svými vzpomínkami z dětství.
Co se stalo 17. dubna před 80 lety? To si můžete poslechnout v rekonstrukci z roku 1942
„To nebyl život, to byl let,
ó mládí! Jak už vzdáleno je!
Moci se vrátit jednou zpět
a usednouti u orloje.
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.“
17. dubna ale také vychází v nakladatelství Orbis úplně jinak laděná kniha. Antisemitská publikace Anglo-židovská aliance, pod kterou je podepsaný německý právník a novinář Wolf Meyer-Christian.
Ve 30. letech byl hlavním řečníkem během pálení knih v Hamburku. Od roku 1940 bojoval v řadách wehrmachtu na východní frontě.
Jarní ofenzíva
„Jinej dopis prostě říká: ‚Naši důstojníci se zbláznili‘.“
„No na tom tedy něco je, poslouchejte. To musím uznat. Jenže já myslím, že voni se zbláznili, aby neporušili subordinaci. Víte? Německý důstojnický sbor si prostě řek: ‚Nejvyšší ředitel je cvok, musíme se přizpůsobit.‘“
3:43
‚To máš ode mě k Ježíškovi, Josefe.‘ Velvyslanectví s historiky rozluštili příběh za tajemným obrazem
Číst článek
V půlce dubna 1942 vysílají Jan Werich a Jiří Voskovec na rozhlasové stanici Hlas Ameriky skeč Jarní ofenziva. Oba už jsou několik let ve Spojených státech. Tentokrát si dělají legraci z německé armády, jejíchž tažení Sovětským svazem nejde podle Hitlerových představ.
„Jenže nezapomínejte na jarní ofenzivu.“
„Na kterou?“
„No vždyť říkám, na jarní.“
„No na kterou jarní, z který strany.“
„Z německý, führerova jarní ofenziva přeci.“
„No jo, ta ale přeci už začla v zimě.“
„No jak to, jak to.“
„To nevíte? Všecky ty rozsekaný divize u Starája Rusa, u Leningradu a dole u Charkova. Ty měly vyrukovat až na jaře, jenže rozkvetly předčasně.“
