Scénář filmu Králova řeč jste našel ležet před svými domovními dveřmi. Co jste si tehdy vlastně myslel?
Nejdřív jsem si říkal „je to dost zvláštní“, lidé prostě přijdou a nechají vám to tam jako nějaký leták. Ale přečetl jsem si to, tehdy to byla divadelní hra.

Můj agent se mě ptal, jestli si myslím, že by to byl dobrý scénář a já odpověděl „v tuto chvíli je to o králi, o církvi, o vládě, ale já si myslím, že ten příběh je hlavně o vztahu krále s jeho logopedem. To by měl být film. Nic víc není potřeba“.

V řadě filmů jste hrál reálné postavy, které skutečně existovaly. Je to vaše oblíbená disciplína?
Pelikán, kterého jsem hrál v Hledá se Nemo, byl skutečný pták. A co je na tom nejlepší, je to australský pelikán ve filmu od Pixaru, to je úžasné.

Ale vážně, mám rád biografie, rád je čtu. A dobrý biografický film může být cesta, jak porozumět životu, a lidé se s ním mohou velmi dobře ztotožnit. Markýz de Sade, David Helfgott nebo Albert Einstein. Musíte je přivést k životu v představivosti diváka a snažit se vyhnout všem těm klišé, které se mohou v biografických filmech snadno objevit.

Máte snad všechny nejvýznamnější filmové ceny, které existují. Kde je uchováváte? Máte pro ně nějaké speciální, čestné místo?
Mám je tak různě rozmístěné v knihovně a moje žena mi říká „nedávej je do obývacího pokoje, to je tak narcistické“. Ale já chci, aby lidé věděli, že jsem dostal čtyři ceny SAG, jsou nádherné, vypadají jako David od Donatella, jsem na ně moc pyšný.

Pavlína Nečásková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít