Bratrské soužití, dopisní zpověď. Sekce Česká radost na Ji.hlavě specifikuje mezilidské vztahy
Letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se zaměří na téma mezilidských vztahů. I přes skutečnost, že se akce koná v hybridní formě, doufají pořadatelé v co největší účast na prezenční části přímo v Jihlavě 26. až 31. října. Krátkometrážní dokument s názvem Milý tati a vítěz soutěže debutů na festivalu v Locarnu jménem Bratrství téma specificky demonstrují. Oba snímky festival uvede v sekci Česká radost.
Milý tati, čtvrtý projekt režisérky vietnamského původu Diane Cam Van Nguyenové, je intimním náhledem do autorčina dětství v patnácti minutách. Formou animované koláže odhaluje divákům komplikovaný vztah se svým otcem, který se v jejím raném věku dostal do vězení. Během pobytu dceři posílal dopisy. Po jeho návratu se navzájem odcizili, otec rodinu opustil, když matka čekala druhé dítě. Nguyenová po letech nachází odvahu komunikační problémy vyřešit.
Pětadvacátá dokumentární Ji.hlava oslaví své jubileum s Gorbačovem, Filou a zvířátky
Číst článek
Dokumentární filmy často z nezbytných, ale i dobrovolných důvodů halí postavy pod roušku anonymity. Nguyenová tomuto stylu nejde naproti a poskytuje tak divákům velice osobní pohled do zákulisí svého dětství, který doplňuje precizně zkombinovanou vizuální stránkou. Ta propojuje hraný film s 2D a cut-out animací a rotoskopií, která k autentickému zážitku vytváří estetický prostor.
V celém filmu tak rezonuje zásadní otázka režisérčina života, který je afektován i kulturou, ve které Nguyenová vyrůstala. Ta v plné síle zazní i uprostřed filmu: „Bylo by všechno v pořádku, kdybych se narodila jako kluk?“ Právě kvůli kulturní důležitosti dítěte mužského pohlaví otec od těhotné manželky odešel, a Nguyenová se dopisní formou snaží vyřešit krizi své vlastní existence, se kterou jí nemůže pomoct nikdo jiný než právě on.
Otevřený konec filmu, který byl uveden i na karlovarském mezinárodním festivalu, tak ponechává myšlenku řešení krize budoucnosti.
Tradiční, nebo moderní hodnoty?
Odlišným přístupem k důležitosti rodinných vztahů přistupuje česko-italský dokument Francesca Montagnera Bratrství. Ten sleduje dva roky v životě tří bratrů, bosenských muslimů. Jejich otce odsoudili kvůli hrozbě terorismu – strávil deset dní v Sýrii. Bratři tak přebírají odpovědnost za rodinný chov ovcí a udržení podnikání.
Tipy na tři nové dokumenty o stavu světa. Planeta, koronavirus i setkání nového s tradičním
Číst článek
Montagner ve svém hraném debutu nesází na scény explicitně vyjadřující děj na plátně, hlavním záměrem je sledování vývoje bratrů. Zajímavým aspektem je absence ženského elementu v rodině. Diváci se nedozví, proč chlapci nemají matku, chybějící článek ve striktně patriarchální muslimské společnosti je ale na vývoji každého z nich poznat. Bratři jsou tvrdí, až v samotném závěru dávají průchod potlačovaným emocím. Film tak poukazuje na skutečnost, že i přes výraznou společenskou podřazenost a upírání základních práv žen v muslimské rodině má matka v rodině stále důležitou výchovnou roli.
Režisérovi také hraje do noty rozdílný věk bratrů. Každý z nich se s problematickou situací vyrovnává jinak. Nejmladší Uzejr smysl svaté války nevidí, otcův odjezd do Sýrie považuje za nepochopitelný, potřebuje se rozvíjet sám, na Korán a ovce nemá čas.
Usáma naopak v otci vidí inspiraci, o ovce se stará, na jeho psychiku má jeho absence nejvýraznější vliv. S džihádisty více sympatizuje, razí heslo „Jednoho muslima pomstí muslimů tisíc“. Nejstarší Džabir, dospělý muž, odkládá kvůli vzniklé situaci odjezd za studiem, přitahuje ho moderní svět, zanedbává povinnosti.
‚Opáskovaný‘ festival ve Varech ocenil Hawka se Svěrákem. Vítězným filmem je Strahinja
Číst článek
Pomalá kamera, záběry bosenské přírody a osobní blízkost k aktérům vytváří až portrétní celek, kterého chtěl samotný režisér docílit. „Chtěl jsem být co nejblíž realitě. Kamera musela být jednoduchá, ale chtěl jsem také cosi poetického, co by film odlišilo od běžného dokumentu. Chtěl jsem něco, co se blíží tomu, co bychom nazvali magickým realismem,“ uvedl Montagner.
Až mysteriózní atmosféra snímku, tísnivé noční scény a všudypřítomná pochmurnost si s uvedeným magickým realismem většinou úspěšně koketují. Montagnerův film navíc ještě důrazněji boří hranice mezi dokumentem a hraným filmem.
Oba snímky festival uvede v premiéře v soutěžní sekci Česká radost. Konkurence je silná, ve stejné kategorii o vítězství usiluje i Síla, dokument představující život filmového kritika Kamila Fily, Nebe novináře Tomáše Etzlera či objasnění historie přerovských poprav roku 1945 ve snímku Jiřího Havelky Očitý svědek.
