„A přesně proto jsem nikdy neměl děti,“ utrousí kysele Doctor Strange (Benedict Cumberbatch), když si v plném rozsahu uvědomí, do jak velké bryndy se nechal namočit.

Neděje se denně, aby na dveře jeho mezidimenzího útočiště zaklepala v současnosti nejznámější – alespoň podle svého nositele – tvář na světě a prosila kouzelníka vládnoucího nad prostorem a časem o pomoc. Odmítnout nemůže, protože se tak trochu znají. Onehdy totiž společně zachraňovali polovinu lidstva před vyhlazením. A přeci jen nejspíš odmítnout měl.

Na konci minulého spider-manského snímku došlo k tomu, čeho se mladý pavoučí hrdina nejvíce obával: byla prozrazena jeho pravá identita. Peter Parker (Tom Holland) se tak náhle musí potýkat s nechtěnou popularitou, zájmem neodbytných bulvárních novinářů i vyšetřováním policie, která se zajímá o okolnosti smrti brilantního podvodníčka Quentina Becka alias Mysteria (Jake Gyllenhaal).

Jakoby nestačilo, že náctiletý dobrodinec nese na svých bedrech blaho všech Newyorčanů, teď je navíc vystaven konspiračním teoriím a hlasitému davu jejich příznivců (za „dycky Mysterio!“ míří pochvala českému překladateli). A spolu s tím i faktu, že ho kvůli nim nechtějí přijmout na vysokou školu.

Když tato nespravedlnost dopadne i na jeho nejbližší, přítelkyni MJ (Zendaya) a nejlepšího kamaráda Neda (Jacob Batalon), Peter se obrátí na Strange, aby mu pomohl uvést věci do pořádku.

Čachry s komplikovaným zaklínadlem se ale trochu zvrtnou a namísto nápravy se v této fiktivní verzi reality objeví několik padouchů (Alfred Molina, Willem Dafoe, Jamie Foxx), kteří do ní úplně nepatří. Společného mají to, že znají jméno Petera Parkera, ani jeden ho ale nemá spojené zrovna s Hollandovou tváří. To jim však nijak nezabrání v tom, aby se pokusili mu ji trochu zošklivit.

První část filmu, který v rámci domácky laděné trilogie dostal podtitul Bez domova, se toho snaží stihnout hrozně moc na malém prostoru. Je tu skoro až groteskní montáž z policejní stanice nebo do tepláků oděný a rukama důležitě šermující Cumberbatch s nejtvrdším americkým přízvukem v historii mluveného slova. Celá jedna scéna má zase tu jedinou funkci, aby nám připomněla, že 25letý Holland tady ještě stále chodí na střední školu, kde je terčem několika slabších vtípků.

Potom se naštěstí tempo výrazně zvolní a celé vyprávění se celkem příjemně zkoncentruje. A teprve tehdy se začne dít to, kvůli čemu podstatná část diváků vůbec přijde do kina – a tím pádem i to, o čem už se nesluší více prozrazovat.

Není ovšem žádným spoilerem říct, že Spider-Man: Bez domova svým způsobem kompletuje nejen současnou pavoučí sérii, ale i ty předcházející v režii Sama Raimiho a Marca Webba. Splétá tak dohromady příběhy z dob, kdy ještě něco jako marvelovské univerzum byla jen veselá představa a robotická chapadla Doktora Octopuse místo speciálních efektů rozpohybovávali čtyři loutkovodiči.

Záměru tvůrců (stejně jako u předchozích dílů Homecoming a Daleko od domova stojí za scénářem Chris McKenna a Erik Sommers, za režií pak Jon Watts) nejde zrovna na ruku, že jsme Spider-Manovu zkušenost s paralelními světy mohli vidět teprve před třemi lety v brilantním, zcela zaslouženě Oscarem oceněném a příznačně pojmenovaném animáku Spider-Man: Paralelní světy.

Přístup ke stejnému nemůže být mezi oběma filmy odlišnější. Zatímco jeden je vizuálně opojným, nápady a humorem sršícím příběhem o hrdinství, druhý mnohdy až těžkopádně spoléhá na fanouškovskou nostalgii a zástup cameo rolí.

Právě ve slepování světů a osudů ale vyvrcholení spider-manské trilogie od Marvelu nejvíce skřípe. Neustále navíc balancuje mezi roztomilostí a připitomělostí. V jeden moment třeba sklouzává ke zkoušce tolerance, kolikrát jsou diváci schopni slyšet stejnou hlášku, než obrátí oči v sloup. Odolat dojímacímu kalkulu zcela bez úhony je ovšem podle mého takřka nemožné. Dobrá práce všem zúčastněným.

Spider-Man: Bez domova má v českých kinech premiéru 16. prosince 2021.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít