Mission: Cannes, díl 5. Zlatou palmu získává pomsta íránskému režimu od režiséra Panahího
Snímek Byla to jen nehoda vyhrál Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Rozhodla o tom porota vedená herečkou Juliette Binoche. 78. ročník nejprestižnější akce svého druhu skončil na francouzské Riviéře navzdory rozsáhlému výpadku proudu v oblasti.
Íránský režisér Džafar Panahí patří mezi nejpřednější disidenty své země. Filmy natáčí od 90. let 20. století a byl počítán jako spolutvůrce íránské nové vlny společně s kolegy režiséry jako Mohsen Makhmalbaf nebo Abbás Kiarostamí.
Český snímek Karavan nezískal v Cannes cenu v sekci Un Certain Regard. Dostal ji film chilského režiséra
Číst článek
Jeho filmy čelily řadě cenzorních zásahů, sám režisér byl vězněn a po roce 2010 (od snímku Není to film) nová díla dokonce vznikají přes přímý zákaz úřadů Islámské republiky. Navzdory problémům ale snímky jako Taxi (2015), Tři tváře (2018), Medvědi tu nejsou (2022) vydobývají ceny na nejprestižnějších evropských festivalech.
Novinka Byla to jen nehoda (Yek tasadef sadeh) je i na Panahího poměry nebývale konfrontační a může působit jako pohrůžka íránskému režimu. Jde totiž o revenge thriller, tedy příběh pomsty. Hlavní hrdina Vahid byl kdysi vězněn a mučen za svoji protirežimní činnost. Má kvůli tomu podlomené zdraví a zničený život.
Pomsta na hraně absurdní komedie
Protože měl Vahid pásku přes oči, nikdy svého mučitele neviděl, ale ví, že Eghbal má po amputaci nohy protézu, vydávající specifický vrzavý zvuk.
Drobná automobilová nehoda (odtud název snímku) svede oba muže dohromady a Vahid se rozhodne pro drsnou pomstu. Chce dozorce Eghbala pohřbít zaživa v poušti. Není si ale stoprocentně jistý, že chytil toho pravého. A tak se obrátí na známého, který byl ve vězení také.
Panahí ve filmu sestavil nesourodou skupinku s různým postojem k pomstě i s různou mírou horkokrevnosti a pohybuje se až na hraně absurdní komedie. Nevěsta pomáhá tlačit auto s vězněným dozorcem, mstitelé po jistých nedopatřeních komunikují s rodinou vězněného, řeší různé provozní komplikace spojené s pacifikovaným mužem ukrytým v dodávce.
Porota vedená herečkou Juliette Binoche zjevně ocenila politickou důležitost filmu i jeho formální zvládnutí, snímek patřil i mezi díla nejvýše hodnocená kritikou.
Smíření filmem
Norský režisér Joachim Trier přivezl do Cannes snímek Citová hodnota (Affeksjonsverdi) a získal za něj druhé nejvyšší vyznamenání, Velkou cenu. V novince se Trier vrací ke spolupráci s herečkou Renate Reinsve, hvězdou jeho filmu Nejhorší člověk na světě. Navíc v ní ale režíruje i švédskou hvězdu Stellana Skarsgårda a americkou star Elle Fanning.
Zloději v Cannes ukradli hodinky za miliony. Tamní policie bojuje s krádežemi během festivalu každý rok
Číst článek
Příběh se točí kolem komplikovaných vztahů v jedné rodině z Osla. Skarsgård hraje režiséra, který kdysi odešel od rodiny a jeho dcera (Reinsve) s ním ani po letech není schopná mluvit.
Natož aby přijala překvapivou nabídku na to, aby hrála v jeho novém filmu, který má oprášit jeho poněkud uvadlou autorskou slávu. A tak se pokusí film natočit v angličtině s americkou hvězdou, která obdivuje jeho starší díla.
Film charakterizují elegantní režie a výborné herecké výkony, ale snímek bezvadně odpovídá i naturelu samotného canneského festivalu. Ten si do své hlavní soutěže vybírá hlavně prestižní produkce, obsazené často mezinárodně známými tvářemi. Zároveň je akce „hnízdem cinefilie“.
Cinema, mon amour
Umělecký ředitel Thierry Frémaux mimo jiné na projekcích vítá tvůrčí delegace slovy o tom, že jde o stálice programu, zdůrazňuje, který sál měl nejraději Jean-Luc Godard, neopomene pozdravit známé tvůrce, kteří se objeví v publiku. Letos to byli například Maren Ade, Adrien Brody, Alejandro González Iñárritu, ale i mnozí jiní, kteří se přišli podívat na filmy svých kolegů i na projekce archivních děl.
Festival si buduje a mytologizuje jakousi „exkluzivní rodinu výsostných milovníků kinematografie“. To, že v novém Trierově filmu jde o možnost smíření otce a dcery skrze film a tvůrčí spolupráci, je pro Cannes dokonalý motiv.
Kinematografie jako hlavní téma se ostatně objevila i v dalších filmech hlavní soutěže. Nejvíc u čínského snímku Vzkříšení. Natočil ho režisér Gan Bi, který za něj získal Zvláštní uznání.
Bi u festivalového publika proslul svými podmanivými až spirituálními ponory do vzpomínek a výrazně výtvarných světů s pomocí velmi dlouhých závěrů i použitím 3D jako ve filmech Kaili Blues a Poslední večery na Zemi.
Mission: Cannes, díl 3. Scarlett Johanssonová a návody na to, jak se (ne)rozejít
Číst článek
Tentokrát Gan Bi vypráví o paralelním světě, ve kterém lidé našli nesmrtelnost za předpokladu, že přestanou snít. Někteří „fantasmeři“ tomu ale odolávají, protože život bez snění jim nedává smysl. Jednoho z nich (připomíná upíra Nosferatu) vyhledá hrdinka filmu a vyšle ho tak na cestu, ve které se objevuje v několika kapitolách a v různých reinkarnacích. Provází nás dějinami 20. století, řadou odkazů i některými žánry kinematografie.
Mnohem skromnější, autobiografické pojetí se propisuje do filmu Pouť (Romería) od Carly Simón, španělské vítězky Berlinale s filmem Alcarràs (2022). Její hrdinka, 18letá dívka a budoucí režisérka z Barcelony pátrá ve své galicijské části rodiny po osudu svých rodičů.
Rodinná paměť je plná nejen zapomínání, ale také různých šrámů a zapírání, které dívka potřebuje rozlousknout nejenom kvůli splnění úřední povinnosti. Deníky, vzpomínky a snění se mísí v křehkou, ale silnou podívanou, na čemž nic nemění ani to, že mezi velkolepějšími filmy odešel bez ceny.
Dvojnásobně porota ocenila brazilský film Tajný agent. Kleber Mendonça Filho se díky snímku z doby vojenské diktatury v roce 1977 stal nejlepším režisérem a hlavní představitel Wagner Moura nejlepším hercem.
Nejlepšími scenáristy 78. ročníku festivalu jsou Jean-Pierre a Luc Dardennovi, z minulosti dvojnásobní držitelé Zlaté palmy. Legendy sociálně realistické kinematografie se obvykle zaměřují na opomíjené hrdiny a hrdinky. Tentokrát si vybrali dokonce několik vzájemně propletených příběhů.
‚Děkuji festivalu za tuto komunitu, tento vesmír.‘ De Niro získal v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo
Číst článek
Ve snímku Mladé matky (Jeunes mères ) je to čtveřice teenagerek, které porodily děti v sociálně problematickém prostředí. Jsou ještě vlastně samy dětmi, žijí společně v podpůrném prostředí sociálního bydlení a potýkají se s drogami, svými partnery, nestabilním rodičovským nebo finančním zázemím.
Festival v Cannes ocenil různorodou skupinu filmů. Řada snímků (z hlavní soutěžní sekce i z jiných částí programu) už má zajištěné i uvedení v českých kinech.
Těšit se můžeme na filmy Láska, která přetrvá (r. Hlynur Pálmason), Soukromý život (Rebecca Zlotowski), Zvuk pádu (Mascha Schilinski), Citová hodnota (Joachim Trier), Dva žalobci (Sergej Loznica), Orwell 2 + 2 = 5 (r. Raoul Peck), Sirat (Oliver Laxe), Fénické spiknutí (Wes Anderson) Sorry, baby (Eva Victor), Eagles of The Republic (Tarik Saleh), Barvy času (Cédric Klapisch), Velký oblouk (Stéphane Demoustier), Amrum (Fatih Akin), Nejbohatší žena na světě (Thierry Klifa) a Exit 8 (Genki Kawamura) a další.
