Vjačeslav Michajlovič Koťjonočkin se narodil 20. června 1927 v Moskvě. V 60. letech animoval například pohádku Christiana Andersena Divoké labutě. Pohádek je v jeho filmografii víc a samozřejmě animovaných. Zajímavé je, že se v nich objevují různá zvířátka.

V roce 1949 vznikl film Lev a zajíc. Byla to krátkometrážní bajka. O rok později se dostává na plátno vlk, ještě to ale není ten známý vlk z Jen počkej, zajíci. Šlo o další krátký film Jelen a vlk, který vznikl podle básně estonského spisovatele Jakobsona.

V roce 1967 režíroval propagandistický animovaný snímek Пророки и уроки (Proroci a ponaučení), který vznikl při příležitosti 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Zatímco u řady filmů byl v roli animátora, tak u seriálu Jen počkej, zajíci se ujal režie.

Celkem vniklo 20 dílů populárního seriálu. První díl je z roku 1969. Odehrává se na pláži. Druhý je pak z lunaparku. Další díly vznikaly v průběhu 70 a 80. let, dva natočily v 90. let a poslední dva pocházejí z roku 2005. Tou dobou už byl ale Koťjonočkin po smrti. Zemřel v roce 2000. Nové epizody tak dělal jeho syn Alexej Vjačeslavovič Koťjonočkin.

Se seriálem je spojeno několik zajímavostí. Například se vypráví, že výtvarník Svetozar Rusakov se při tvorbě vlka v seriálu Jen počkej, zajíci inspiroval mužem, který ho v roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina. S Jen počkej, zajíci měla problémy i sovětská cenzura. Obávala se 12. dílu. Ten se odehrává v muzeu, a protože tam vlk skončí zamotaný v koberci na místě mumie faraóna Ramesse, báli se cenzoři protestu egyptské vlády.

Seriál byl velmi populární. Vlk se objevil třeba v reklamě na amatérské kamery z roku 1976. V roce 1988 vydala sovětská pošta známku v ceně pěti kopějek s obrázkem vlka a zajíce. Vznikly i elektronické hry, v jedné vlk chytá vajíčka. Možná jste také takovou hru doma měli.

Martin Karlík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít