Hrajeme klubové turné za stadionový rozpočet, říká slovenská zpěvačka Jana Kirschner
Zpěvačka a skladatelka Jana Kirschner vydala v březnu album s názvem Obyčajnosti. V rámci turné s kapelou vystoupila například v pražské Lucerně nebo v Brně. „Tady (v Lucerně) mám ráda to půlkruhové pódium. Chtěla jsem, aby k nám fanoušci byli opravdu velmi blízko, aby zažili blízkost naší hudby. Deska Obyčajnosti je velmi intimní,“ popisuje.
Na pódiu máte opravdu velké množství hudebních nástrojů, ani jsem se nemohl dopočítat. Kolik jich tam je?
To se ani nedá spočítat. Já mám pocit, že s každým koncertem ještě nějaký přibude. Můj muž totiž stále něco nakupuje. Teď naposledy to byly paličky, dokonce si myslím, že tam má i jehlice na pletení. Je to opravdu velmi pestré.
Mainstreamový rap by v našem podání vypadal jako vůz zapřáhlý před koněm, říká Suffa z Hilltop Hoods
Číst článek
Když máte tolik hudebních nástrojů a tak velkou kapelu, není to pódium v Lucerna Music Baru pro vás malé? Co třeba taková O2 aréna?
My se bavíme nad tím, že nás na koncerty cestuje 23 lidí, ta osádka je opravdu obrovská. Hrajeme tedy klubové turné, ale se stadionovým rozpočtem. Opravdu všechno co vyděláme, tak dáváme do té hudby. O to je to ale větší radost, protože můžete s sebou vzít muzikanty, kterých si vážíte. A výsledek zní skvěle.
Ano, mohli jsme si vybrat jiný prostor v Praze, ale tady mám ráda to půlkruhové pódium. Chtěla jsem, aby k nám fanoušci byli opravdu velmi blízko, aby zažili blízkost naší hudby. Deska Obyčajnosti je velmi intimní.
Jaké to je hrát pro české publikum?
Je to jiné. Na Slovensku je teď jiná situace, obzvlášť po víkendových prezidentských volbách. Je taková křehká. Deska si našla své místo a rezonuje mezi lidmi. Často se nám stává, že nám posluchači děkují, že takovou hudbu děláme.
‚Otevřené Slovensko‘
Hrajete na vaší aktuální desce i na politickou notu?
Je to bezprostřední vyjádření k jistým tématům, u kterých si myslím, že v naší společnosti přetrvávají. Ať už je to před volbami, nebo mimo ně. Je to jednoznačné názorové rozdělení v našich rodinách.
Není to vyloženě politické, ale tím, že žiju jednou nohou v Británii, tak to vnímám i z trochu jiné perspektivy. Já jsem jeden z těch interpretů, který to chce komentovat a myslím si, že je potřeba, aby to muzikanti komentovali.
Jaké byste tedy chtěla, aby bylo Slovensko v následujících měsících, letech…?
Chtěla bych, aby bylo otevřené, evropské. Aby přijalo všechny občany tak, jak si to zaslouží. Chci, aby každý měl stejná práva. Já si myslím, že na Slovensku mi chybí slovo děkuji. Trochu se z našeho slovníků vytratilo.
Ženství, zrození, poezie a noc. Beatu Hlavenkovou a Kristinu Barta uvedou rozhlasoví symfonici do DOXu
Číst článek
Je potřeba, abychom vůči sobě zůstali slušní i přes to, že máme jiné názory. Slovensko si zvolilo Petera Pellegriniho a to musíme všichni slušně respektovat. A já doufám, že neztratíme toleranci vůči druhým a nebudeme lhostejní.
Jak se vám album Obyčajnosti kombinovalo s vaší předchozí tvorbou?
Velmi dobře. Už i předchozí desky jako Krajina Rovina a Moruša jsou velmi barevné. Aktuální turné jsme rozdělili na dvě části. Ta první jsou Obyčajnosti a ta druhá jsou písně, které všichni znají. Ale celkový pocit? Je to obyčejná radost z hudby. A všech dvanáct muzikantů na pódiu to tak cítí.
A budete v tomto duchu Obyčajností pokračovat dál?
Já hlavně doufám, že budu vydávat stále nové desky. A budu doufat, že to nebude třeba za deset let. Teď jsem totiž cítila tu sílu jedné desky. A jak se říká, že muzikanti by už neměli vydávat desky, ale jenom singly pro streamovací služby, tak to si nemyslím. Posluchači opravdu chtějí celistvé dílo, které zadefinuje jistou éru v jejich životech. A právě to mi potvrzují Obyčajnosti.
