Valašský folklor je rozmanitý, pestrý, popisuje zpěvačka, která je svému souboru věrná už 75 let
„Zpívala jsem už jako dítě v dětském pěveckém sboru. Ve Vsetíně byla cimbálová muzika už od roku 1953,“ popisuje zpěvačka a tanečnice folklórního souboru Vsacan, Zdeňka Straškrabová, která oslavila 90. narozeniny. Proč zůstala souboru věrná 75 let? A čím je specifický folklór na Valašsku? „Žijeme v krásné přírodě, kolem nás jsou krásné hory. Na člověka to působí,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Vy působíte ve Vsacanu neuvěřitelných 75 let. Co vás do něj přivedlo?
Zpívala jsem už jako dítě v dětském pěveckém sboru. Ve Vsetíně byla cimbálová muzika už od roku 1953. Pozvali je na natáčení do rozhlasu do Ostravy. A protože potřebovali zpěvačku, tak mě pan řídící, který mě učil, oslovil, tak jsem se tam dostala a natáčela jsem s nimi a už jsem tam zůstala – od patnácti let.
„Vždycky jsem se divila, že když se zpívá v cizině, tak lidé těm krásným slovům nerozumí, ale vždycky to nakonec nějak pochopili,“ popisuje zpěvačka Zdeňka Straškrabová
Jaké vzpomínky se k té době, k těm samotným začátkům, váží?
To byla ještě poválečná doba, takové vlastenectví. Všichni začali šít kroje, učili jsme se písničky, valašské tance. Scházeli jsme se v jedné restauraci. Naproti byl pan Michálek, který tam měl cimbálovku. Vždycky jsme se sešli v restauraci U Panovců. Tam jsme se sdružili a všichni starší ze Vsetína chtěli, aby se obnovily tradice krojů, písní a tanců.
Tak jsme se učili, společně jsme všechno nacvičovali, bavili jsme se. Když potom byla v roce 1948 ve Vsetíně výstava Valašsko v práci, to byl takový veletrh, tak tam byla spousta cizinců a vzácných hostů.
Potřebovali, aby jim byl ukázán nějaký program, tak jsme tam každý týden vystupovali. A tak se stala tradice, že jsme začali vystupovat nejen na Vsetíně, ale i po okolí.
Valašský folklór
V čem je folklor typický tady na Valašsku?
Žijeme v krásné přírodě, kolem nás jsou krásné hory. Na člověka to působí. A když zpíváte ty písničky, když si vezmete ta slova, to jsou básničky, všecko je takové krásné. A i ten kolektiv, když se dá dohromady a máte se rádi, společně trávíte spoustu času, tak vás to sváže, že člověk to dělá rád a obětuje tomu veškerý volný čas.
Čím je zdejší folklor specifický, co je třeba typická písnička pro Vsetínsko?
Máme štěstí, že náš folklor je velice rozmanitý. Když jsme měli to štěstí – no, štěstí, vybudovali jsme si ho tím, že jsme měli úspěch – a jezdili jsme po světě na festivalech, tak naše vystoupení se skládalo z točivých tanců, figurálních tanců, končilo se vždycky zbojnickým tancem, protože chlapci, to byli atleti.
Mezitím jsem zpívala, hudba hrála, takže to bylo pestré. I vždycky jsem se třeba divila, že když se zpívá v cizině, tak lidé těm krásným slovům nerozumí, ale vždycky to nakonec nějak pochopili, tak jsem to na ně možná trošku převedla, že jsem je tím projevem získala a vždycky jsme měli úspěch. Prostě to bylo takové rozmanité.
75 let ve spolku
Vsacan existuje už přes 80 let, vy v něm působíte 75 let. Čím to, že jste mu zůstala věrná celou tu dobu navzdory tomu, že jste měla spoustu nabídek z jiných souborů?
Víte, když něco děláte, musíte to dělat pořádně. Začala jsem třeba hostovat v Brolnu (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů) a v jiných souborech. Jenomže bylo vystoupení Brolnu, bylo vystoupení Vsacanu, tak to se člověk musí rozhodnout.
Buďto sólová kariéra, anebo členství v souboru. A protože jsem se rozhodla pro Vsacan, čehož nikdy nelituji, tak jsem musela nechat všeho ostatního. Takže jsem zpívala jenom ve Vsacanu, hostovala jsem i jinde, ale málo.
Myslím, že jsem udělala dobře. Byla jsem věrná jednomu souboru, vytvořil se tam dobrý kolektiv, měli jsme se rádi a byla jsem tam spokojená.
Tancuj, tancuj, vykrúcaj v newyorské Carnegie Hall. Školáci z Kyjova vyrazili do USA na folklorní turné
Číst článek
K 90. narozeninám vám přišli poblahopřát právě i ze souboru Vsacan. Je stále o folklor tady na Vsetínsku zájem?
Ano, velice. Však nám muzika včera (v pátek) na oslavě hrála. Jsou tam dvě houslistky, které krásně zpívají. Spousta mladých lidí je v souboru, tanečníků. Soubor pořád funguje, neustále někde účinkujeme. Teď vystupovali ve Strážnici na našem festivalu Vsetínském krbci. Soubor žije a mám z toho hroznou radost.
V jakých letech se spolku Vsacan nejvíce dařilo? Jak vzpomíná Zdeňka Straškrabová na zahraniční cesty, třeba do Egypta nebo do Číny? A jaká je její oblíbená píseň? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem v úvodu článku.
