Vy jste, paní Václavková, v jednom rozhovoru řekla, že vás už nominace velmi překvapila. Předpokládám, že vítězství ceny Českého rozhlasu Plus Litera bylo o to větším, ale příjemným překvapením, gratulujeme. Co to pro vás znamená?
Václavková: Pro nás to znamená to, že dostáváme hlas, že ženy a jejich problémy, se kterými se potýkají v pracovním světě, jsou více vidět, jsou více slyšet a že se dostávají do veřejného prostoru. A to je pro nás nesmírně cenné, protože obě se Šárkou máme pocit, že se tomu tak v uplynulých letech nedělo. Vnímáme, že pomalými krůčky se situace zlepšuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor se Šárkou Homfray a Lucií Václavkovou, vítězkami ceny Magnesia litera v kategorii Publicistika

Šárka Homfray má už zkušenost s přijímáním veřejnosti tohoto typu knih, bodovala se svou knihou Proč jsme tak naštvané. Mění se to teď nějak?
Homfray: Knížka Proč jsme tak naštvané před dvěma lety sice zaznamenala velký čtenářský ohlas, ale všemi soutěžemi prošuměla. U porot to nezabodovalo. Myslím si, že u odborných porot ještě nebyla připravenost na tento typ publicistiky. To se určitě změnilo.

Hlavně z diskuze kolem soutěže a reakcí, které dostáváme na včerejší vítězství, vnímám, že si spousta lidí stejně jako my uvědomuje, že nejde o úspěch nás dvou, ale že to je ocenění tématu. To znamená, že je to něco, s čím se naše čtenářky jsou ochotny ztotožnit. Mají pocit, že teď nám se všem něco povedlo. A to je neuvěřitelné.

Čtenáři nebo čtenářky

Jsou to spíš čtenářky? Nebo máte i čtenáře muže?
Václavková: Jsou to spíše ženy. Možná to tak vnímáme i proto, že v našich bublinách jsou víc ženy. A nejenom čtenářky, které v tom vidí svoji kariéru, ale ozývají se nám třeba ženy působící v HR (v personalistice - pozn. red.).

Z mé komunity v kariérovém poradenství se mi ozývají i poradkyně, že to vnímají jako téma, které je velmi důležité pro jejich práci. To ony pomáhají budoucím generacím volit svůj další směr a je pro ně důležité vidět, čemu musí čelit jak dívky, tak chlapci, pokud jim jde o nestereotypní volbu povolání.

Dá se říct, v jakých společenských sférách je nerovnost nejcitlivější?
Homfray: Je v přítomná ve všech a v každé společenské sféře má trošku jinou podobu. Někde může být bolestnější, třeba pokud jde o zatížení druhou směnou. A ve vysoce profilových, prestižních, vysoce kvalifikovaných a hodně odměňovaných odvětví, jako je třeba finančnictví a bankovnictví, je to vyjádřeno čistě v penězích, tedy rozdílem v odměňování.

Každá oblast má svoje specifikum a není úplně přesné říct, že tam, kde je sektorový rozdíl nízký, je to v pohodě a nerovnosti tam nejsou.

Můžou totiž být schovány v něčem jiném. Ať už je to otázka postavení ženy v rodině, v komunitě, ve společnosti. Nebo otázka nikoliv nerovnosti v odměňování, ale třeba míry rizika v profesi. Nerovnost je hrozně komplexní jev a kam se podíváme, tam ji vždycky najdeme trochu jinak.

Druhá směna

Tady zazněl pojem druhá směna. Možná ne všichni vědí, co si pod tím představit, můžete to rozvést?
Václavková: Druhá směna je to, co nás, zpravidla ženy v Česku, čeká, když přijdeme domů z práce – péče o děti, péče o domácnost. Má to podobu jak nejrůznějších fyzických prací jako vaření, úklid a podobně. Ale také to má podobu mentální a emoční zátěže, o které se mluví až v poslední době.

A všechno tohle, co vykonáváme, vykonáváme bezplatně. Přestože to má velikou hodnotu a je to zcela zásadní pro společnost.

Nejenom že se nedočkáme financí, ale nedočkáme se uznání. A protože vykonáváme druhou směnu, tak nám to i ubírá možnosti, jak se můžeme více realizovat profesně v placené práci.

Jaká témata se do knihy nevešla?
Homfray: Nevešlo si jich tam poměrně hodně. Tím nechci nutně říkat, že by to vydalo ještě na jednu další knihu, ale může se to stát.

Určitě bychom se rády více věnovali otázkám spojeným třeba s genderově podmíněným násilím, se sexuálním obtěžováním na pracovišti a s těmito až extrémními problémy.

Náš podcast Pay Gap bude mít brzy 40 epizod. V těch posledních se už víc věnujeme podpůrným a rozvojovým tématům, jako je sebevědomí v práci, leadership, vzory a podobně.

Od chvíle, co jsme absolvovaly popis elementárních problémů a systémových jevů, se teď můžeme víc zaobírat individuálnější sférou a tím, jak si ve své práci můžeme něco nastavit, vyjednat, jak tam být spokojené, i pokud se zrovna nedaří třeba prosazovat systémové změny. To jsou věci, ke kterým se ještě budeme určitě vracet.

Kladete si otázku, jak tato témata zprostředkovat té skupině lidí, která si nerovnost neuvědomují a má pocit, že je to standard, že je všechno v pořádku? Těch je stále hodně?
Václavková: Rozhodně ano. My kombinujeme jak data, tak individuální perspektivu. V naší knize máme okénka Řeč čísla, kde ukazujeme, jak zásadní ten jev ve společnosti je. A potom to také dokládáme různými příběhy žen, které tyto situace zažily. Nejčastěji se totiž setkáváme s námitkou, že jsme si to vymyslely. My ale ukazujeme, že to není jenom věc jednotlivců, ale systémový problém.

Pavlína Nečásková, bko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít