Většina příběhů v této části končí. Udatný hrdina zachrání celou zemi, když bez bázně a hany porazí draka a osvobodí unesenou princeznu. Tím si získá její ruku a půl království k tomu. Nová štědrovečerní pohádka Karla Janáka, jejíž název odkazuje na toto obvyklé přislíbené „nálezné“, ukazuje, co se může stát, když cesta od záchrany ke šťastnému konci není zrovna přímočará.

Osvoboditel princezny Kateřiny (Eva Josefíková) je totiž jenom obyčejný sedlák Honza (Matouš Ruml). Na rozdíl od ní nemá čtyři křestní jména ani tituly, které zaberou dobrou část jejich seznamování. Kleje, bez rozmyslu tyká a nepotrpí si na úpravu zevnějšku.

Na dvoře mezi vrchností tak způsobí pořádné pozdvižení. První společná večeře s králem (Maroš Kramár) a královnou (Veronika Freimannová) skončí s propáleným ubrusem („Nějak nám to blaflo, co?“) a princeznou v slzách. Napjaté atmosféře nepomůže ani příjezd bodrých rodičů nápadníka (Pavla Tomicová, Ondřej Malý), kteří se netají přáním, aby půlka království, co má syn dostat, byla ta, kde stojí jejich chalupa.

Honza pochopí, že by se nikdo neměl do svatby nutit. S princeznou se k sobě prostě nehodí. Ona už má navíc ráda krále Egona (Jakub Prachař), panovníka sousední říše, který se tehdy údajně nemohl postavit drakovi, protože musel bdít u postele své nemocné babičky.

Ale to je teprve začátek pohádky, kdy ještě nikdo netuší, že Egon, pod jehož krutovládou se všechny vesnice v království přejmenovaly pro snazší zapamatování na Egonovu Lhotu nebo Egonův Hradec, není takový lidumil, jak se může na první pohled zdát. A taky, že Honzovi ještě přijdou vhod lekce od učitele dvorní etikety, rytíře Valeriána (Marek Eben).

Scénář Petra Hudského vnáší do známého pohádkového vyprávění poměrně originální, zábavný zvrat. I když se pak v druhé části stočí děj opět k tradiční záchraně bezbranné princezny, stále se může spoléhat na komičnost jednotlivých postav.

V sympatickém buranovi Matouše Rumla diváci nejspíš poznají lehké ozvěny Lexy z Comebacku. Roli rytíře Valeriána by kromě Marka Ebena asi nikdo jiný tak přesvědčivě nezahrál. To stoické herectví a přehnaně zdvořilé promluvy („kdyby to bylo jen trochu možné, zda byste ráčili přidat, děkuji pěkně“) jsou totiž ebenoviny jak vyšité.

Jakub Prachař hraje namyšleného monarchu s přiměřenou dávkou zlosynského pitvoření. V nastolené absurdní atmosféře mu projde i známé vítězné gesto běžce Usaina Bolta. Určitou míru grotesknosti nicméně Egonovi propůjčí už samotná bujná kštice s melíry a piha na tváři. 

Princezna a půl království si uvědomuje, že nestačí zabít draka a hned poté vystrojit svatbu mezi dvěma cizinci, aby zazvonil zvonec a šťastný konec byl na světě. Ať už je to pro reálný svět jakkoli komplikovaná metafora.

Jiná poselství už jsou však zřetelnější. Jako například, že první zdání často klame a že nesmíme podléhat předsudkům. V případě Honzy a Egona je to pak, že slušné vychování není nikdy na škodu, ale je to pouhý začátek. Není to vše, co dělá dobrého člověk. Protože někdo toho může využít, aby zakryl vlastní faleš.

Televizní pohádku Princezna a půl království odvysílala ČT1 na Štědrý večer od 19.00. Nyní je ke zhlédnutí na iVysílání.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít