Den své promoce partička nerozlučných vysokoškolských přátel náležitě zapila. Nad ránem se pak stále v očividně podroušeném stavu vybrala z parku, kde podle všeho přečkala zbytek noci, a vydala se autem společně domů.

O deset let později jsou z mladíků náměstek primátora (Igor Orozovič), uznávaný chirurg (Michal Isteník), existenčně zajištěný bývalý trestanec (Matěj Anděl) a kontroverzní podnikatel (Václav Hanzl). Tragédie jednoho zdánlivě zapomenutého dne je ale začne dohánět ve formě svérázné pomsty. Dva z přátel v rámci několika málo hodin skončí mrtví – nejdříve zraněni šípem a poté přejeti vlastními auty. 

Že si vrah vybral jako svou zbraň zrovna sportovní kuš, je pro kriminalisty zajímavé už z toho důvodu, že čtveřice mužů ještě s exmanželkou ambiciózního náměstka (Tatiana Pauhofová) patří k zakládajícím členům místního exkluzivního lukostřeleckého klubu. Jak prohlásí detektiv Mráz (Stanislav Majer), kuš je možná extravagantní, ale jinak perfektní vražednou zbraní. Nemusíte na ni ani mít zbrojní pas.

Třídílná minisérie Živé terče je závěrem cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, jejichž případy poslední čtyři roky adaptoval pro Českou televizi Petr Jarchovský podle knižních předloh Michala Sýkory. V režii jednotlivých částí (Případ pro exorcistu, Pět mrtvých psů, Modré stíny, Vodník a nyní Živé terče) se přitom střídali Viktor Tauš a Jan Hřebejk.

Zejména po experimentálně lyrickém Taušově Vodníkovi, vysílanému letos od března do dubna, představuje Hřebejkova trojice epizod návrat k celkem standardní televizní detektivce s tklivou melodií a dávkou rozostřených záběrů, které po několika opakováních přestanou být poetickými a stanou se docela otravnými.

Nepomůže ani příměs toho, co filmař v rozhovoru s Českým rozhlasem Vltava nazval „humornou vyvražďovačkou a vztahovou komedií“, za což jde považovat především glosátorské repliky Isteníkovy postavy, tu jednu scénu, kde nevěrný manžel před detektivy obhajuje svou nevěru sérií fotek milenky (přičemž tu poslední, kde je žena spoře oděná, si Mráz přiblíží a prohlásí, že bude potřebovat její číslo), nebo ten záběr, kdy vrah táhne tělo své oběti kolem ironicky vyznívající rohožky s nápisem Home sweet home (Domov sladký domov).

Případ sériového vraha se sportovní kuší přitom ani moc nepůsobí jako finále. Osobní linky jednotlivých kriminalistů se neuzavírají, jak bychom mohli být zvyklí z jiných příběhů, ani na ně nečeká žádná velká kauza nebo vyšetřování jejich života. Jen další rutinní záhada, která zvládne zůstat záhadou až do druhého dílu pouze díky umělému natahování scénáře, což v očích diváka akorát podryje inteligenci policejního sboru.

Živé terče přitom řeší řadu důležitých témat, jako je třeba korupce, manipulace s kriminálním vyšetřováním nebo morálnost situace, kdy se právo bere do vlastních rukou a zlo se oplácí dalším zlem.

Vůbec nejvýrazněji ale z minisérie vychází motiv frustrace. Ať už přísluší majorce Výrové, která se musí dokola vypořádávat s neschopností svých kolegů i chybami, kterých se dopustili její předchůdci, obětem zločinu snažícím se domoct spravedlnosti nebo samotným divákům, kteří se chytají za hlavu, když seriáloví policisté opět odloží výslech zbývajících podezřelých, jen aby se v závěru ukázalo, že byli pro vyřešení celého případu klíčoví.

Žádný průběžný zvrat ale nepodkope schopnosti a postupy olomoucké mordparty tolik jako vyvrcholení Živých terčů, v němž vraždy za tým Marie Výrové vyřeší série bizarních náhod a příběhové expozice a po kterém zbude hromada otázek, na které však tvůrci po třech epizodách pomalého vyprávění najednou nemají žádný čas odpovědět.

Minisérii Živé terče vysílá Česká televize od 28. dubna každou neděli od 20.00. Všechny tři epizody budou po premiéře ke zhlédnutí také na iVysílání. 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít