Opožděná debata o parafrázi Kalendária na orloji říká mnoho o nás samotných, tvrdí kunsthistorik Vlnas
Až čtyři roky po svém zhotovení vyvolala debatu „autorská“ kopie Mánesova Kalendária na pražském orloji od malíře a restaurátora Stanislava Jirčíka. Je přípustné, aby restaurátor měnil původní dílo? „Restaurátor tak postupovat nemůže. Dílo má určitý význam, je v určitém kontextu a všichni jsme očekávali, že to bude kopie, která odpovídá originálu,“ uvádí v Pro a proti místopředsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřina Bečková.
Historik umění a vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Vít Vlnas věří, že už objevení až po čtyřech letech ukazuje, že tato parafráze plnila stejnou roli jako doslovná kopie. „I debata, která z toho vzešla, vypráví mnoho o nás samotných. Nemusíme vše brát takto rigidně.“
Je přípustné, aby restaurátor měnil originál tak, jak to provedl Stanislav Jirčík v případě Mánesova Kalendária na pražském orloji? Debatují Kateřina Bečková a Vít Vlnas.
„Já to také beru jako fór, jako vtip,“ reaguje Bečková. „Ale v nějakém okamžiku je třeba říci: Tak jsme se pobavili, a co dál? Pro mě je nepřípustná představa, že by tato parafráze měla na radnici zůstat. Všichni se nám budou smát, je to takové švejkovství a to mi na tom docela vadí.“
Kunsthistorik naopak očekává, že Jirčíkův počin může probudit větší zájem o Josefa Mánese než doslovná kopie.
„Mnozí z těch, kteří se nad touto realizací teď opožděně pohoršují, možná ani originál Mánesova kalendária nikdy neviděli. Mnozí mají pocit, že došlo k zásahu do Mánesova originálu, což se samozřejmě nestalo.“
„Pan Jirčík udělal největší službu především sám sobě,“ namítá Bečková. „Mně by nevadilo, kdyby udělal kopie a do ní schoval nějaká tajemství, ale pro přemalování obličejů není důvod. Sama to cítím jako výsměch, protože originál poškozen nebyl, abychom museli změnit fyziognomii postav a dát jim zcela současný vzhled.“
Jen parafráze?
Technologická kopie znamená dílo, které se neodlišuje od originálu, upozorňuje Vlnas. „V tomto případě jde o pohledovou parafrázi, která plní zadaný úkol při pohledu z té vzdálenosti, ze které se všichni díváme. Jirčík si toto možná dovolil proto, že selhaly kontrolní mechanismy zadavatele.“
„Subverze nebo intervence do veřejného prostoru je dnes uznávanou metodou, se kterou moderní umění pracuje. Pakliže je to subverze navíc spojená s mystifikací nebo zůstává nepoznána, tak se to hodnotí o to více,“ připomíná kunsthistorik.
Buď máte kopii, nebo autorské dílo, oponuje Bečková. „A já nevím, jestli teď hrajeme roli v nějaké hře pana malíře Jirčíka, a ať ji klidně hrajeme, ale mě jde o to, aby na Staroměstské radnici byla skutečná kopie.“
Mánesovo Kalendárium je důležitým symbolem, souhlasí expert. „Originál ale tímto nebyl nijak dotčen. Sám Mánes tehdy Kalendárium maloval jako dílo své doby, nikdo po něm nechtěl, aby kopíroval původním kalendárium z 16. století a také kreslil tváře svých současníků. Rozdíl je ten, že pan Jirčík neumí malovat jako Josef Mánes,“ shrnuje Vít Vlnas.
„Umím si představit všechno možné, ale dala bych přednost té Mánesově desce, protože tvoří s Orlojem celek, na který jsme zvyklí. Navíc je to národní kulturní památka, takže bychom museli legislativně ponížit památkovou ochranu věže a radnice,“ dodává Kateřina Bečková.
Celé Pro a proti najdete v audiozáznamu.
