Pohled do historie filmových Oskarů
V Los Angeles je všechno připravené k předávání filmových Oskarů. Debatuje se hlavně o tom, jestli si víc sošek odnese veleúspěšný Avatar režiséra Jamese Camerona, nebo snímek Smrt čeká všude jeho exmanželky Kathryn Bigelow. Zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech Vít Pohanka ale zapátral v archívech, aby nám poskytl krátký pohled do historie Oskarů.
Ingrid Bergmanová získává Oskara za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Plynové lampy. Píše se rok 1945, v Evropě i v Pacifiku se ještě pořád válčí. Ale obřad předávání Oskarů - v pořadí 17. - už je natolik uctívanou institucí, že ho nezastaví ani vzdálené hřmění válečného konfliktu. Pravda, v době války byly kvůli nedostatku kovu sošky Oskarů ze sádry a ne z pozlacené slitiny. Po válce si je ale mohli nositelé nechat vyměnit.
Reportáž zpravodaje Českého rozhlasu ve Spojených státech Víta Pohanky o historii Oskarů.
Televize už ve 40. letech v Americe existovala, ale byla v plenkách, takže národu zprostředkovávala ceremoniál síť rozhlasových stanic ABC. Kolik lidí v roce 1945 přenos poslouchalo, není jisté. Nezpochybnitelné ale je, že prakticky hned od prvního udílení v roce 1929 byly ceny americké Filmové akademie událostí celonárodního významu.
Oskaři v televizi
Příchod televize v padesátých letech minulého století postavení Oskarů jen posílil. To, co je přísně vzato jen oslavou americké kinematografie, se stalo celosvětovou událostí. Žádné jiné ceny nemají takovou prestiž a nedívá se na ně tolik lidí.
Cizinci dostávají Oskara docela často, ale jen když natočí nebo hrají ve filmu v angličtině a v americké produkci. Jinak mají obvykle šanci uspět v jediné kategorii: cizojazyčný film. Přesto je každý rok oskarová noc událostí pro celý svět.
Evropští filmaři
Evropští tvůrci mohou nad hollywoodskou produkcí ohrnovat nos. Přesto, když je Hollywood ocení, považují to obvykle za vrchol kariéry. Příklad? O tom, že má Oskara dostat film Život je krásný Itala Roberta Benigniho, oznámila z podia v roce 1999 Sophia Loren.
Následný triumfální pochod evropského filmaře takřka po ramenou okolo sedících, teatrální poskakování po schodech na podium a vášnivé objetí Lorenové se zapsaly do historie jako jeden z nejpamětihodnějších okamžiků oskarové historie. Stejně jako jeho proslov, kdy se mu kvůli štěstí místy viditelně nedostávalo slov a dechu . Jak výmluvné.
