Začalo kritické období pro mláďata srnčí zvěře, část z nich zahyne při senoseči
Červen je měsícem senosečí. Pravidelně při nich pod sekačkami strojů umírají stovky srnčích mláďat, která se v trávě schovávají. Podle zákona o myslivosti by zemědělci měli několik dnů předem senoseč nahlásit. Bohužel to tak ale v řadě případů nefunguje.
„Když mi to ten zemědělec nahlásí dopředu dva dny před senosečí, můžu tam umístit různé plašiče. To jsou třeba dvoumetrové klacky, na které navěsím alobal nebo cédéčka. Prostě, abych tu zvěř rušil," vysvětluje hospodář Mysliveckého sdružení Blatce Petr Slaba.
„Také můžeme tu lokalitu projít se psem večer před sekáním. Většina těch srn je schopná si svoje srnčata odvést do lesa. Při tom sekání se pak může ještě chodit a vyhánět. Někdy se srnčata vyženou a než se prosekne další pruh lánu, tak se nám z druhé strany vrací zpět," dodává Slaba.
Přes veškerou snahu, i když se chodí při senoseči před traktorem, se často posekání zvěře zabránit nedá. Podle hospodáře může být člověk půl metru od mláděte a neuvidí ho. „To srnče se nehne, protože má povel od srny," říká Petr Slaba. Občas se tak stane, že sekačky srnče zraní.
„Stává se to bohužel v dosti případech. Srnčeti, které se stačí zvednout, ta sekačka useká běhy. To tam pak leží, a naříká. Z druhé strany slyšíte srnu, která ho volá. Je to šíleně emotivní a citlivá věc. Vám pak nezbude nic jiného, než jít a tomu srnčeti to trápení zkrátit tím, že ho dorazíte," popisuje dramatické chvilky Petr Slaba, který letos takto musel zakročit v přibližně pěti případech.
„Ohlašuji senoseče mysliveckému spolku, protože jsme tak dohodnutí. Já jim sekám i pozemky, co mají myslivci. Oni to chtějí vědět pár dní dopředu, aby se to dalo projít," říká zemědělec David Rudolf. Podle něj tak ale všichni zemědělci nepostupují.
„Všichni určitě ne, protože každý kouká na to, jak ho tlačí čas. Tam jde spíš o počasí. Když je to takové nejisté, tak je to hra s časem. Potřebujete posekat, co nejdříve to otočit a sklidit, aby do toho nezapršelo, protože pak to ztrácí na hodnotě."
Podle Davida Rudolfa se to dá udělat tak, aby se senoseč myslivcům nahlásila a zároveň se vše stihlo.
„Většinou sekám v noci a člověk vidí, že se ta zvěř odněkud zvedne. Tam pak uberu plyn, nebo mám člověka s sebou a vyšlu ho, ať to projde. Když jsou srnčata malá, tak to obsekám okolo a nechám tam to kolečko. Musím se tam pak vrátit. Jsou to náklady navíc, ale mě prostě nebaví rozsekat je tou sekačkou."
Spolupráce mezi myslivci a zemědělci ale všude nefunguje. Škody způsobené sekačkami na srnčí zvěři jdou do desítek tisíc korun.
