Příměří nemá nikdy dlouhého trvání, říkají odevzdaně lidé z Hebronu i Betléma
Příměří mezi Izraelem a radikálním hnutím Hamas dál trvá. Vyjednavači obou stran se budou snažit vyjednat trvalejší mír. Názorová propast mezi oběma tábory je stále velká. Skoro až nepřekonatelná.
Zvony chrámu Narození Páně odbíjejí poledne.
Od rána vyhlíží Bassem ve svém obchodě s růženci a krucifixy zákazníky, ale nejspíš se dnes zase nedočká. Kvůli napjaté situaci mezi Izraelem a hnutím Hamas turisté ani poutníci nepřijíždějí a Betlém je prázdný.
„Doufám, že už jednou bude klid. Zaměstnávám hodně lidí a není pro ně práce, byznys stojí,“ říká Bassem, který je křesťan. Duší i národností je ale Palestinec. Nevěří, že jednou mezi muslimy a Židy zavládne mír.
Atmosféru Beléma a Hebronu přibližuje zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek
„I když nakrásně bude na chvíli příměří, za pár let se bude všechno opakovat. Je to začarovaný kruh, ve kterém se točíme už sedmdesát let,“ dodává.
Sousední Hebron je město, které připomíná vroucí kotel. Žije zde skoro 200 tisíc muslimů a 500 židovských osadníků. Nad jejich bezpečím bdí 1500 izraelských vojáků.
Vypjaté vztahy mezi muslimy a Židy tady trvají už léta. Policejní zátarasy, vojáci a neustálé kontroly. Napětí v ulicích by se dalo krájet.
„Neklid je tady pořád, házejí kameny. Teď, co začaly problémy s Gazou, je to častější,“ říká Gad, židovský osadník v palestinském Hebronu, a pokračuje:
„Pistoli nosím u sebe pořád – jezdím do Jeruzaléma i jinam a cestou se může cokoliv stát. Únosy nejsou nic výjimečného. Situace to vyžaduje, aby člověk měl zbraň. Ne aby útočil, ale aby se mohl bránit.“
Právě na silnici do Hebronu unesli a zabili na začátku léta tři židovské studenty. Jejich smrt se stala rozbuškou pro současný ozbrojený konflikt mezi hnutím Hamas a Izraelem.
Řada Palestinců z Hebronu má v Gaze své příbuzné nebo známé a situace jen přilévá olej do ohně.
„V poslední době je tady víc střetů s policií, na vojáky létají kameny. Dříve se to dělo tak jednou týdně, teď je to skoro každý den,“ říká Mohammed a vypadá to, že dobře ví, o čem mluví.
Jeho kamarád Naser mlčí celou dobu. Když se loučíme, říká: „V Gaze umírají lidé, děti. Mám tam rodinu, zemřeli všichni s výjimkou rok a půl starého chlapce. Nikdy nepozná svoji rodinu. Až vyroste, myslíš, že bude Izrael milovat? Násilí plodí zase jen násilí."
