V Česku sportuje stále méně dětí. Těm, které se pohybu věnují, chybí všestrannost
Počet sportujících dětí je podle výzkumů, například Českého olympijského výboru, alarmující. Dětí, které pravidelně sportují, je oproti minulosti výrazně méně. Když už se přece jen nějakému sportu věnují, jsou méně obratné, než děti v minulých letech.
„Po stránce koordinační jsou na tom ti kluci velice špatně,“ říká pro Radiožurnál Verner Lička, bývalý fotbalista a dnes prezident Unie českých fotbalových trenérů.
Za neohrabaností malých fotbalistů stojí brzká specializace na jejich sport. V tomto případě na fotbal, ale aplikovat se to dá na všechna sportovní odvětví.
Sportujících dětí je stále málo a když už sportují, jsou sportovními kluby velmi brzy nuceny ke specializaci na daný sport
Děti jsou totiž v klubech od útlého dětství vedeny ke zlepšování se v dovednostech toho kterého sportu, chybí širší pohybový základ.
„Kolem pátého, šestého roku začněte sportovat a choďte na čtyři, pět sportů, pokud možno na takové, které jsou daleko od sebe. Gymnastika, plavání, hry. Aby dítě dostalo do sebe něco, čemu my říkáme všestrannost,“ radí docent Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.
Pokud ho rodiče poslechnou, pak sice jejich dítě nebude nijak ze začátku vynikat v jednotlivých sportech, ale po pár letech se začne výrazně zlepšovat.
Zpravidla na tom v deseti letech bude lépe, než děti věnující se pouze jednomu sportu. Navíc jejich výkonností růst bude mít stále kam pokračovat.
Olympijský výbor chce děti přivést ke sportu, pomoct má Olympijský víceboj
Číst článek
„Je něco, čemu říkáme vyčerpání adaptačních kapacit. Když dítě dělá od začátku nějaký sport, tak v určité fázi už se nezlepšuje, protože vyčerpalo svůj organismus. Právě díky tomu, že děláme všestranný rozvoj, tak se děti rozvíjí bez toho, aniž by vyčerpaly svou zásobárnu adaptace,“ popisuje Perič.
Jeho slova potvrzuje například i pohled do životopisů zámořských sportovců. Vždyť jedničky draftů hokeje, basketbalu, amerického fotbalu či baseballu za posledních 15 let až do dorosteneckého věku dělaly dva a více sportů. A pro příklady nemusíme jezdit až za oceán.
„Na Islandu, kam jsem jezdil, mají zásadu, že od tří let mají povinnou gymnastiku. Ve Švédsku v mateřských školkách mají čtyři sporty, po dvou letech si vybírají dva z nich. V Rakousku každý den na základních školách mají povinně sportovní hry,“ poukazuje Lička na státem řízenou základní pohybovou průpravu dětí v některých státech Evropy.
