Lidé i kočárky jako součást tratě. Orientační běžci se proplétali mezi návštěvníky Petřína
Čím je fanoušek blíž sportovcům, tím je jeho zážitek intenzivnější. Na Petříně se ale lidé stali přímo součástí finále Světového poháru orientačních běžců.
Pro oko nezaujatého pozorovatele to vypadá jako jeden velký zmatek. Zpocený závodník drží v ruce mapu, buzolu a běží po trávě někam do kopce k zelenému keři. U něj je bílo oranžový lampion, okolo kterého se jen rychle mihne, něco pípne a pokračuje dál.
Za dvě vteřiny z jiného směru přiběhne někdo jiný a situace se opakuje. Mezi lidmi na procházce podzimní Prahou se koná finále Světového poháru orientačních běžců.
„Vůbec mi to nevadí, podporoval bych to. Čím víc sportu, tím líp,“ pozoruje závod tatínek od mladého páru s kočárkem, okolo kterého orientační běžci probíhali během sprintových štafet.
Jinak to vidí fanoušci v cílovém prostoru, pro které je závod ve světovém poháru přímo v centru hlavního města velkým zážitkem. Divácká kulisa byla na Petříně skvělá.
„Jela jsem z práce a nestihla jsem se pokochat vyhlídkami, pospíchala jsem přímo do arény a moc se mi to tu líbí. Myslím, že se to bude líbit i závodníkům, i když ty kopce… Ale je to tady moc krásné,“ vyprávěla fanynka v cílovém prostoru.
Pohled diváka a závodníka je jiný. Zatímco fanoušek se může kromě soubojů o medaile kochat Pražským hradem a pohledem na řeku Vltavu, běžci si vyhlídky moc neužívají. Ne, že by nechtěli, ale nemají na to čas.
„Většinou se kouknu do mapy a pak si představím, jak by to mělo vypadat v realitě a srovnávám to s tím, co vidím. Nejsem v Praze poprvé a jako dítě jsem milovala rozhledu a zrcadlové bludiště, tak se těším, až se půjdu po závodě podívat na výhled, protože počasí vyšlo na výhled,“ popisuje česká reprezentantka Vendula Horčičková.
České finále Světového poháru pokračuje ještě závody v Českém ráji a Mladé Boleslavi, delší romantickou procházku a návštěvu Petřínské rozhledny budou muset závodníci odložit na jindy.
