Fotbalový útočník Garrincha byl v Brazílii milován, přesto skončil špatně
Je to třicet let od chvíle, kdy se uzavřel krásný a zároveň tragický příběh fotbalisty, kterého Brazilci milovali více než Pelého. Manuela Francisca dos Santose znal svět pod přezdívkou Garrincha. Po fotbalových hřištích zřejmě nikdy neběhal nadanější hráč s lepší kontrolou míče. Jeho osud ale také ukazuje, jak je sláva pomíjivá a že s nesprávnými lidmi kolem sebe a s náklonností k alkoholu může i sebevíce populární postava skončit v bídě a zapomnění.
„Naznačuje, že jde doleva, ale přitom jde doprava. Má strašně rychlý start. Jeho výhodou bylo, že dostal obránce do klidu, tím pádem mu rychlý dvojkrok stačil.“ Vicemistr světa z roku 1962 Jozef Štibrányi stojí před obrazovkou v muzeu brazilského fotbalu v Sao Paulu a obdivuje umění fotbalisty, který v soukromém životě zplodil nejméně třináct dětí a na stadionech předváděl driblérské kousky, kterými dokázal obecenstvo až rozesmát.
Proto měl přezdívku „Potěšení lidí". Brazilci ho měli srdečně rádi bez ohledu na to, kterému klubu fandili. Tím se nemůže pochlubit ani slavnější Pelé.
„Jedenáct let jsme prohrávali zápasy proti Santosu a v době, kdy za tenhle klub hrál Pelé, jsme nic kloudného nevyhráli. Když oblékal žlutý brazilský dres, všichni ho milovali. Ale jakmile nastoupil za svůj klub, příznivci Corinthians stejně jako většina země opakovali: „Nesnáším Pelého, nesnáším Pelého!" říká Yvan, fanoušek Corinthians Sao Paulo.
Garrincha, v překladu „Střízlík", byl Pelého současníkem, v národním týmu vytvořili obávanou útočnou dvojici, vyhráli spolu dvakrát světový šampionát, a když oba nastoupili, Brazílie nikdy neprohrála. Ale jako osobnosti byli jako noc a den. Na jedné straně velmi cílevědomý a svůj talent od mládí s velkým úsilím rozvíjející Pelé.
A vedle něj Garrincha, bezstarostný člověk vzešlý z chudých poměrů, který se celý život fotbalem bavil a do velkého fotbalu ho museli doslova dotáhnout násilím. Pelého označují Brazilci za krále fotbalu a rozumově ho oceňují, Garrinchu ale zbožňují. Na slavném stadionu Maracaná je po Pelém pojmenovaná šatna hostů, ta domácí nese Garrinchovo jméno.
„Bránit se dal dost těžko. I když se vědělo, co má za kličku, přece jen vždy došlo k nějakému překvapení,“ upozorňuje na hlavní Garrinchovu zbraň Jiří Tichý, který si proti němu před půl stoletím zahrál ve finále mistrovství světa.
Anděl s křivýma nohama
Překvapivou kličku si vyvinul přesto, nebo možná právě proto, že se narodil s deformovanou páteří, levou nohou o šest centimetrů kratší a zakroucenou směrem ven a s pravou směrem dovnitř, vzpomíná Josef Masopust. „Byl trochu jako postižený. Jednu nohu do O druhou do X. Byl ceněný výš než Pelé, protože neměl takové předpoklady pro to, být tak velký fotbalista jako Pelé.“
„Anděl s křivýma nohama," jak se mu také říkalo, dopadl ovšem špatně. Kluby, za které hrál, na jeho umění vydělávaly, ale on ve své naivitě podepisoval bídné smlouvy, nedokázal se finančně zabezpečit, přivydělával si pak potupně třeba jako maskot brazilské kávy a skončil v bídě a zapomnění.
Garrincha žil dneškem, měl slabost pro ženy a také pro alkohol, což ho stálo život v necelých padesáti letech.
