Jablonecký fotbalista Beneš hraje jen s jednou ledvinou
Je plno fotbalistů, kteří by si přáli hrát na ligové úrovni, ale zkrátka nejsou tak dobří, i když jsou zdravotně naprosto v pořádku. A pak jsou zase takoví, kteří už si ozkoušeli i evropské poháry, přestože zcela fit nejsou. Jedním z nich je i jablonecký obránce Vít Beneš.
Dvaadvacetiletý stoper Severočechů hraje už sedm let jen s jednou ledvinou. Kdysi ještě v žákovském věku dostal v hlavičkovém souboji kolenem právě do tohoto orgánu, který mu praskl, a lékaři mu ho museli vyoperovat.
Podobná situace málem připravila Víta Beneše i o první start v Evropské lize před domácím publikem. Před odvetou druhého předkola proti albánskému týmu Flamurtari totiž odstoupil z přípravného utkání proti druholigovému Sezimovu Ústí.
„V hlavičkovém souboji jsem dostal od útočníka loktem do míst, kde mám ledvinu. Od té chvíle mi nebylo vůbec dobře, špatně se mi dýchalo, proto jsem se nechal vystřídat. Večer jsem byl ještě na testech, na ultrazvuku, kde se ukázalo, že ledvina je v pořádku, ale v moči se našlo trochu krve. Takže jsem musel den odpočívat a počkat na další testy, které ukázaly, že už je vše dpbré,“ říká Vít Beneš.
Nakolik jeho pohyb po hřišti nebo i myšlenkové pochody ovlivňuje vědomí, že mu jedna ledvina chybí?
„Teď už mě to nelimituje vůbec, nemyslím na to, že mám jen jednu ledvinu. Jen teď jak jsem dostal úder v utkání se Sezimovým Ústím, v hlavě mi proběhlo, co by se dělo, kdyby něco bylo špatně. Naštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo,“ oddechl si Beneš.
Dřív ale mladý obránce tak bezstarostný nebyl a na hřišti si dával větší pozor.
„Stalo se mi to před sedmi lety, to už je dlouhá doba. Půl roku až rok mi trvalo, než jsem se zase dostal na trávník, pak jsem se taky rok bál chodit do soubojů a nosil jsem speciální pás kolem boku, abych ledvinu chránil. Časem jsem se ale otrkal a už na to vůbec nemyslím.“
Další úraz
Úraz, po kterém přišel Vít Beneš o ledvinu, nebyl v jeho kariéře jediným. Před dvěma lety ještě v dresu Kladna zůstal po hlavičkovém souboji s budějovickým Petrem Černákem ležet na zemi v bezvědomí a se zapadlým jazykem.
„Probudil jsem se potom až ve voze ambulance a vůbec jsem si nepamatoval, že bych byl v bezvědomí. Prvně jsem se zajímal o to, jak skončil zápas. Hned jsem se otrkal, díval jsem se pak na tu situaci na internetu a byl jsem s tím srovnaný.“
Navzdory velmi pozitivnímu přístupu jabloneckého stopera se chce říct, že na 22 let toho už po stránce zdravotních lapálií prožil opravdu hodně.
„Na to, kolik mi je, toho mám za sebou opravdu dost. Ale říkám si, že vše špatné je pro něco dobré. Doufám, že se teď vše obrátí a už bude jen dobře,“ přeje si Vít Beneš.
