Podpis Guardioly a uznání hráčů, největší odměna tlumočnice Romany Bičíkové
Domluvit se, to je občas problém i mezi lidmi, kteří jsou si velmi blízcí a mluví stejným jazykem. Mnohdy bychom i k tomu potřebovali tlumočníky. Ti jsou rozhodně potřeba při všech mezinárodních fotbalových zápasech. Před nimi a po nich bývají klíčovými postavami tiskových konferencí, kde mají za úkol překládat otázky novinářů a odpovědi zahraničních hráčů a trenérů. Není to lehká úloha, protože rozhodně neplatí, že kvalitní tlumočník rovná se dobrý fotbalový tlumočník.
Z katalánštiny do češtiny převáděla Romana Bičíková myšlenky trenéra Pepa Guardioly, když přivezl do Prahy slavnou Barcelonu k zápasu Ligy mistrů proti Plzni. Nedělalo jí to větší problémy, protože fotbal sleduje a patří k těm tlumočníkům, které sportovní terminologie nezaskočí.
„Fotbal mám v hlavě, znám terminologii ve čtyřech jazycích, když na to přijde. Tlumočit umím, takže to pro mě vlastně bylo strašně jednoduché,“ říká tlumočnice, pro kterou bylo setkání s Guardiolou první zkušeností s fotbalovou tiskovou konferencí. A hned se proslavila po celém Španělsku.
Renata Bičíková tlumočila i při finále fotbalového Eura, z minulosti má třeba podpis Josepa Guardioly
„Ve Španělsku to dávali v televizi, jako reportáž o tlumočnici-fanynce, která žádá o podpis. Což je pravda, neuvědomila jsem si, že mikrofony jsou ještě zapnuté, takže si všichni mohli poslechnout, jak katalánsky velmi neobratně prosím trenéra Barcelony o podpis. Dal mi ho, ještě s poděkováním. Musím říct,ž e mě překvapil, na to, jaká je to hvězda, se chová úplně perfektně,“ popisuje Romana Bičíková.
Pro ni šlo o prvotřídní zážitek, protože k fotbalu si našla cestu při studijním pobytu právě v Barceloně. I tak se ale na každou tiskovou konferenci připravuje a odhaduje, o čem by mohla být řeč.
„Je naprostá nezbytnost vědět, kdo v týmu hraje, hrál, jestli už se týmy setkaly, znát historii. Taky vědět, kdo je zraněný, kdo nastoupí a kdo ne, nebo co si myslí trenér.“
A protože angličtinou, španělštinou a katalánštinou vládnoucí rodačka z Jablonce to zvládá, ve světě fotbalu se osvědčila a Evropská fotbalová unie ji nominovala na Euro 2012. Tam měla na starosti tlumočení českého a španělského mužstva. A díky tomu vydržela na turnaji až do finále.
„Tlumočník je na tom stejně jako tým – dokud tým hraje, tlumočník tlumočí, jakmile tým vypadne, tlumočník jede domů. A já jsem byla vybrána k nejlepšímu týmu.“
Na mysli má Romana Bičíková pochopitelně Španěly, se kterými se ale tentokrát osobně vůbec nepotkala.
„To bohužel ne, všechno to bylo na dálku. Slyšeli jen můj hlas, osobní kontakt tam nebyl. Byli jsme ve vysílacím centru, tam byly kabinky s obrazovkou s přenosem tiskové konference, tak se tlumočí.“
A to všechno z Varšavy bez ohledu na místo konání tiskové konference. I tak ale jediná česká aktivní účastnice finále mistrovství Evropy vnímala, jak se jí práce daří.
„Pro mě osobně je největším uspokojením to, že vím, že když mluvím, poslouchá mě třeba Andrés Iniesta nebo Vicente del Bosque, kteří mají sluchátka – a když si k tomu začnou přikyvovat a usmívat se, říkám si, že tak je to správně. To je pro mě největší odměna, vidět, jak oni reagují na to, co já říkám.“
Ano, i fotbaloví tlumočníci zažívají své výhry a prohry. Mají také své sportovní sny a cíle - jako třeba tlumočit na olympijských hrách nebo mistrovstvích světa. A pokud některý český klub narazí v evropských pohárech na španělského nebo anglického soupeře a uslyšíte z vysílání Radiožurnálu hlasy z jeho tábora, dost možná to bude i práce Romany Bičíkové.
