Po dvou ročnících skončila česko-polská spolupráce na tradičním basketbalovém Utkání hvězd. Letošní, už ryze český ročník show největších hvězd domácí soutěže, byl ale přesto v pražské hale Královka, v mnoha směrech revolučním. A nakonec také úspěšným.

7:25 17. března 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

I letos bylo Utkání hvězd hlavně o velkých jménech českého basketbalu. Přesto ti, kteří přišli do haly Královka, byli obohaceni hned o několik zážitků, které do té doby jejich smysly nikdy nepoznaly.

Speciální světlená projekce na palubovce, tzv. video mapping, ještě do této doby nebyla na žádném basketbalovém utkání v Česku k vidění. A fanoušci z ní byli doslova u vytržení.

Tleskalo se ale samozřejmě i samotným hráčům. Nejen v tradičně očekávané soutěži ve smečování ale tentokrát také v té, ve které šlo o přesnou ruku při střelbě z tříbodové vzdálenosti.

„Lidi mě hnali, když jsem jim řekla, tleskejte, tak tleskali. To bylo pro mě hodně pozitivní,“ pochvalovala si hráčka ZVVZ USK Kateřina Elhotová přízeň fanoušků v její domácí hale.

Vůbec poprvé v dovednostních soutěžích došlo na vzájemné měření sil žen a mužů a Elhotová byla důkazem toho, že šlo o smysluplný experiment. Její putování soutěží zarazil až v samotném finále brilantním výkonem prostějovský Pavel Slezák.

„Když dávala jeden koš za druhým, tak se mě z lavičky smáli. Tak jsem si řekl, že se musím těm posměškům vyhnout.“

Posměškům se vyhnuli na letošním Utkání hvězd všichni, i jeho organizátoři. Ti totiž nakonec skrze celou řadu předem nevyzkoušených novinek dokázali, že i bez česko-polské spolupráce lze vytvořit smysluplnou věc, která může přitáhnout k basketbalu celou řadu fanoušků.

Michal Jurman, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít