Michal Jurman: Čeští plavci by si už zasloužili patřičný respekt
Konec dobré, všechno dobré, praví jedno z mnoha životních klišé. Čeští plavci si ale na probíhajícím evropském šampionátu ve Francii zvolili zcela opačnou cestou. Tedy soustředit se na povedený vstup do soutěže a podařilo se jim to náramně.
Nyní tak mohou doufat i v to, že svými úspěchy u nás konečně prolomí i jedno další klišé, které u nás mezi fanoušky o jejich sportu panuje.
‚Vždyť je to jenom plavání…,‘ ohrnují mnozí často nos na sportem, který je hned po atletických sprintech, alespoň z olympijského hlediska, tím celosvětově nejsledovanějším. U nás má díky předchozím úspěchům Černé, Svobody, Málka nebo Hlaváčkové také úspěšnou historii, na kterou se ale jaksi rádo a hodně často zapomíná.
Michal Jurman se ve svém komentáři zaobírá neutěšenou situací české plavecké reprezentace
„Život se mi vůbec nezměnil, jako kdyby o tom ani nikdo nevěděl, protože plavání asi není pro všechny až tak zajímavý sport,“ komentuje po včerejšku už dvojnásobná mistryně Evropy tohoto roku Petra Chocová, že úspěch v českém plavání automaticky neznamená ani lepší sportovní podmínky, ani patřičný respekt.
Čeští medailisté z evropských soutěží se u nás totiž často připravují v podmínkách, které by jejich zahraniční soupeři označili za tragické, v lepším případě amatérské.
Kdy jindy by se v tomto ohledu mělo začít blýskat na lepší časy než nyní, kdy se první den evropského šampionátu prezentovali čeští plavci hned devíti národními rekordy, ke kterým přidali dvě medaile. A kdy třeba už i v mužské štafetě začali porážet takovou plaveckou velmoc, jakou je výběr Německa.
