Už je to více než měsíc od velké razie v motolské nemocnici. Policie obvinila postupně 18 lidí, mezi nimi bývalého ředitele motolské nemocnice Miloslava Ludvíka, jeho exnáměstka Pavla Budinského či sportovního bosse a vlivného právníka Miroslava Janstu. Ti zůstávají stále ve vazbě, soud stížnosti odmítá. Podle bývalého kriminalisty Kamila Kouby je ale kauza stále na začátku. Očekává, že přibude nejen nových důkazů a svědectví, ale i obviněných.

Rozhovor Praha 5:00 5. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vymyká se vyšetřování úplatků v motolské nemocnici něčím oproti jiným korupčním kauzám?
Ten případ se vymyká jak svým rozsahem, tak dobou, po kterou trestná činnost fungovala. Co bychom si z kauzy měli odnést, je uvědomění si, že naprosto selhala jakákoliv kontrola, ať už vnitřní, tak i veřejná externí.

‚Ludvík měl krytí, Budinský byl kasička.‘ Reportér detailně odkrývá pozadí kauzy Motol

Číst článek

Ukázalo se, jak velký problém představuje skutečnost, že chybí propojení mezi katastrem nemovitostí a evidencí majetkových přiznání. Kdyby tam proběhla nějaká kontrola v průběhu času, tak se u pana Pavla Budinského (obviněného náměstka motolské nemocnice - pozn. red.) zjistí, že má mnohem větší majetky, než na které si mohl vydělat. Policie tomu říká metoda čisté hodnoty, kdy jednoduše na jednu stranu dáte všechny možné příjmy dané osoby a na druhou stranu majetky. A posuzuje se, zda si mohla ta daná osoba na takový majetek legálně přijít.

Kdyby něco takového fungovalo i v civilním sektoru na bázi běžné kontroly, pravděpodobně by se objevilo nějaké varování už před léty.

Jenže k tomu nedošlo a trestná činnost měla v Motole probíhat podle policistů dlouhou řadu let. Jak si vysvětlujete to, že policie začala podle zpráv z médií sledovat obviněné až v posledních letech?
Když to nikdo neoznámí, tak není policie samospásná. Pracuje většinou na základě oznámení. A to může být podáno oficiálně, anonymně, nebo jako oznámení od nějakého úřadu. Bez podobného podezření nemůže policie úkony trestního řízení zahájit. Musí tam být něco hmatatelného, aby s tím souhlasil i státní zástupce.

Kdyby šlo o násilnou trestnou činnost, tak tam máte oběť, tělo. U té hospodářské, majetkové činnosti nic takového není. Je to mozaika, kterou musíte střípek po střípku poskládat. A některé z těch střípků se vám mohou objevit třeba až po deseti letech, protože ta činnost často probíhá v nějakém uzavřeném prostředí, ze kterého neunikají informace. Ve kterém jsou jenom loajální lidé.

To, že víme, že má policie informace z nějakých odposlechů a kamer, tak to jsou jistě informace z několika málo let. A pokud víme, že ta trestná činnost mohla probíhat i téměř 20 let, tak to jsme úplně v jiné dimenzi.

Kdybychom se podívali na mechanismy korupce v Motole. Mně osobně připadá, že nešlo o nic příliš sofistikovaného. Jako v „devadesátkách“ tam hrály podle policistů roli igelitky, obálky... Vnímáte to podobně? Nebo tam bylo něco víc?
Máte pravdu, že se styl příliš nelišil. V podstatě dodnes je totiž hotovost nejbezpečnější způsob, jak úplatek předat, protože jakákoliv bezhotovostní platba za sebou zanechává stopu, která v systému zůstává navěky. Když naopak předáte v obálce milion korun, tak pokud nejste před kamerou, tak kromě uplácejícího a upláceného o tom nikdo nemusí vědět.

A pak přichází na řadu takzvaná legaliazce peněz z úplatků – praní špinavých peněz. Technik, jak to udělat, je více. Byly snahy je ukrývat do nemovitostí, což pak vyžaduje širší analýzu, protože se pachatel snaží vzbudit dojem, že nemovitost koupil z legálních zdrojů. Je tedy otázkou, jak to pan Budinský zdůvodňoval. Vím, že tam proběhl nějaký nákup od manželky, kdy to může na legální příjem svádět. Ale pak je třeba zkoumat, jestli tam prostředky skutečně byly.

Víme, že si pan Budinský nemohl vydělat za celé období více než nějakých dvacet milionů korun. Čili cokoliv nad tuto částku (server iROZHLAS.cz zjistil, že Budinský v posledních letech nakoupil majetek v hodnotě přesahující 53 milionů korun - pozn. red) muselo být nějakým způsobem legalizováno. A policie se tím zcela jistě důkladně zabývala, věřím, že důkazy v tomto ohledu už má.

Když má policie tazvaně „nabito“, jaká strategie se dá teď očekávat od obviněných? Obzvláště pak těch pěti, kteří jsou aktuálně ve vazbě?
Myslím si, že mezi nimi teď panuje velká nervozita z toho, kdo to první nevydrží a promluví. A od toho se to bude všechno odvíjet dál. Bude stačit jeden podobný spouštěč a budou následovat další. Není přitom vůbec vyloučeno, že se objeví nová svědectví, která tu kauzu ještě více rozkryjí.

Takže to je ten důvod, proč policisté nechávají stále pětici obviněných ve vazbě? Aby znejistěli a začali mluvit?
Určitě je to jeden z důvodů. A aby zkrátka neměli kontakt s ostatními. Samozřejmě tam probíhá nějaká komunikace strategie mezi obhájci. Ale kvůli vazbě je to ztížené.

Mohli by policisté po tom více než měsíci začít s propouštěním obviněných z vazby, nebo se podle vás budou snažit využít co nejvíce soudem schválenou dobu?
To bychom spekulovali.

Tak si pojďme zaspekulovat. Z vaší zkušenosti, bude snaha dobu využít až do konce? Soud ve středu zamítl dvě stížnosti proti vazbám...
Myslím si, že v podstatě využijí maximální možnou délku vazby. Protože kauza je opravdu rozsáhlá a jsme na samém začátku. Je potřeba vyhodnotit spoustu důkazů, analyzovat spoustu dat, vyslechnout řadu osob. Je to práce na měsíce, možná na roky. Takže můj odhad je takový, že se vazba bude dokonce ještě prodlužovat.

Lesobanka a odposlechy

Peníze z úplatků končily v nemovitostech, ale stále v případu figurují miliony korun, o jejichž konečné destinaci se policisté nezmiňují. Kde by mohly tyto peníze ještě být?
Opět si můžeme zaspekulovat. Velmi populární a bezpečná je stále takzvaná lesobanka. Zkrátka vyrazíte do lesa a někde ty peníze zakopete. Necháte je tam deset, dvacet let. Jediným opatřením proti takovým zakopaným penězům je, že vydáte nové bankovky a donutíte tyhle lidi, aby své špinavé peníze vykopali a zkusili je někde směnit. Zkrátka možností, kde je mohli ukrýt, je spousta.

Například do zahraniční skořápkové firmy? V kauze je takzvaná „beninská linka“, kdy se trojice hlavních obviněných měla podle policistů pokusit peníze „vyprat“ transakcí s akciemi firmy v africkém Beninu. To asi není překvapivá taktika?
Je to populární způsob, jak prát špinavé peníze. Jsou využívány primárně jurisdikce, které příliš nespolupracují s našimi orgány a které třeba nevedou nějaké rejstříky a nejsou pod regulatorním dohledem.

Úlohou těchto skořápkových firem, jaká figurovala i v motolském případě, je, aby na papíře dokládaly nějakou transakci, která třeba ve skutečnosti vůbec proběhnout nemusela. Zkrátka se vytvářejí umělé zakázky, pohledávky, dochází k umoření závazků – a to vše pouze na papíře.

Policisté o transakci měli vědět. Její přípravu údajně monitorovali. Jak se jim to podle vás podařilo?
Dokázali to utajit až do doby, kdy si pro pachatele přišli. Takže v tomto vidím velkou profesionalitu. Takhle by měl v podobně složité kauze pracovat každý policista. 

A jak si vysvětlujete, že to nikde neuteklo? V kauze figurují velká jména, každý z nich měl jistě své kontakty...
Vyšetřovatel je zodpovědný za svůj spis. To, co má ve spise, konzultuje se svým nejbližším nadřízeným, potažmo se státním zástupcem. Do spisu má přístup jen toto složení, nikdo jiný. A pokud vyšetřovatel zjistí, že rozsah prověřovaných činností je natolik náročný, že je potřeba zřídit pracovní tým, tak je na nadřízeném, aby to udělal. V ten moment všichni vědí, že nemůžou jít domů a o čemkoliv mluvit.

MAPA: Příběh úplatků z Motola. Podívejte se, která místa figurují v policií zmapované korupční kauze

Číst článek

Jak říkám, byla to zkrátka dobře odvedená práce. Ukazuje to, a je to jeden z mála pozitivních aspektů této kauzy, že policejní systém nebyl evidentně ovlivněn zvenčí. Že jsme se od těch „devadesátek“ posunuli a policie je sebevědomější a na těchto tlacích nezávislá.

Během kauzy byly nasazeny různé odposlechy, kamery... Jak náročné je všechno instalovat, připravit? A zároveň se neprozradit?
Je to velmi náročné, protože se potřebujete do těch prostor dostat. To se nepovede vždy. Zároveň vždy existuje riziko odhalení, které by mohlo celé vyšetřování zmařit. Opět, to, že se to policii podařilo, svědčí o velmi dobré přípravě a profesionálním provedení celé akce.

Máte nějakou teorii, jak se to detektivům mohlo povést zrovna v nemocnici, kde je řada kamer?
Způsoby existují. Policie si je ale bedlivě střeží. Každopádně je klíčové jedno, nasazení operativních prostředků musel schválit soud. A muselo tomu předcházet silné podezření, které vychází už z do té doby proběhlého vyšetřování. I tomu soudci je jasné, že nasazení takových prostředků je možností, jak získat nezvratný důkaz o vině, který se bude jen těžko rozporovat.

Na závěr se tedy zeptám, jak hodnotíte důkazní hledisko kauzy? Advokát Miroslava Jansty a Miloslava Ludvíka upozornil, že údajně stojí pouze na odposleších, které mohou být různě vykládány. Vy hovoříte o nezvratném důkazu.
Rolí obhájců je předložit důkazy o tom, že k převzetí úplatků nedošlo a přesvědčit o tom soud. Samozřejmě použijí veškeré možné taktiky a druhy argumentace. A to právě proto, že je tu důkaz, který jen tak nevysvětlíte. Pokud máte záznam telefonátu, nebo na kameře zaznamenáno předání úplatku, tak je to prakticky hotová věc. Způsob, jak to zvrátit, je zpochybnit to, jak byl důkaz pořízen. To vše je v hlavách pachatelů. A hraje to významnou roli v jejich uvažování o tom, jak významná byla jejich role a jestli budou s policií spolupracovat.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít