Bank si užil dávku adrenalinu. Řítil se ledovým korytem ve čtyřbobu
Ondřej Bank už na letošním mistrovství světa není jako reprezentant, ale jen jako lyžařský poradce. Ovšem na rozdíl od závodníků, kterým sobotní sjezd zrušili, si svou dávku adrenalinu užil. Tak jako býval zvyklý řítit se z kopce dolů 130kilometrovou rychlostí, jen ho při tom tentokrát nikdo neviděl - kromě reportéra Radiožurnálu Jana Kaliby, který seděl ve čtyřbobu hned za ním.
Nejstarší stále fungující bobová dráha na světě otevřená v roce 1904, přírodně udělaná, což je unikát. A přítomen je i hlasatel, takže to budou regulérní závody, setkání lyžařských legend – Didier Cuche a Ondřej Bank. „Já myslím, že to jsou trošku rozdílné legendy. Myslíš, že pojedeme spolu?“ ptal se Bank.
Já myslím, že tam vždycky posadí dva lidi. Důležité je nebýt první ani poslední ve čtyřbobu, to by nedopadlo dobře. Pro mě je to takový průnik do světa Ondřeje Banka, já jsem sto třicet kilometrů v hodině na ničem takovém nikdy nejel. Ale pro Ondřeje Banka je to takové fádní odpoledne.
Sejdou se ve Švýcarsku Ondřej Bank a domácí lyžařská legenda Didier Cuche - a místo do lyží nastoupí do závodního čtyřbobu
„To bych neřekl, protože v něčem takovém já jsem taky neseděl. Vypadá to moc zajímavě, jsem zvědav, jestli to vyvine nějaký adrenalin,“ smál se Bank. Vyvíjí trošku už teď. Vidím jiskřičky v očích, natěšení z Ondřeje Banka sálá. Vedle nás Didier Cuche už má změřený svůj čas, dostal se v pořádku do cíle a je tady s námi na startu se skleničkou šampaňského v ruce a natáčí start dalšího bobu.
Didier Cuche byť domácí Švýcar jel na místní bobové dráze ve Svatém Mořici také poprvé a říkal, že to bylo dobré. Jede se prý jen o pár kilometrů pomaleji, než jezdí profíci.
Alexandra Kolbová říká, že jediný pokyn je vzít si číslo šestnáct. Ale dostaneme ještě helmu doufám. „Jestli se bojíš, tak to dej tou dírou dozadu, ať nevidíš,“ radil Bank a smál se.
Vypadá to roztomile, loudá se to, rozjíždí se to pomalu, ale pak už je to nezvladatelné. „Máš trošku respekt?“ ptá se Bank. Zatím nevím, myslím, že ho dostanu za tou druhou zatáčku, když už začne být pozdě na respekt, to už se nedá vystoupit. Žiješ? „Jojo, moc zajímavé,“ doplnil Bank.
Jeli jsme sto třicet dva kilometrů v hodině, což je skoro stejné jako lyžařský sjezd. „Nepřišlo mi, že jsme jeli nějak extra rychle, ale ty odstředivky byly hodně slušné. Akorát když jsem zjistil, že to je lyžař, který nám brzdí, tak jsem se trošku bál,“ říká Bank s tím, že to bylo dobré zjištění, že bob brzdil vítěz z Kitzbühelu z roku 1989.
Člověk si říká, jestli takový člověk má pud sebezáchovy. „No právě. Myslím si, že lyžování je nebezpečnější, protože proměnných aspektů je tam víc, ale nechci to srovnávat, rozhodně to je ostrý,“ ukončil pobavený Ondřej Bank.
