‚Dveře vyražené, skříně vypáčené.‘ Sovětští okupanti po sobě v budově rozhlasu nechali spoušť
Pracovníci Československého rozhlasu se před 50 lety mohli vrátit do hlavní budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. V první den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ji obsadili sovětští vojáci, a když odešli, zůstal po nich obrovský nepořádek.
Před 50 lety, po obsazení hlavní budovy na Vinohradské třídě okupanty, vysílal tým rozhlasových redaktorů a techniků improvizovaně z několika míst v Praze. Když okupanti budovu vrátili, musela projít důkladnou očistou.
Před 50 lety se mohli zaměstnanci vrátit do budovy Československého rozhlasu na Vinohradech.
„Ta hlasatelna, ve které já jsem seděl toho jednadvacátého srpna, ta byla zahnojená, to je malý slovo. Tam se povalovaly ešusy plný té kaše prosný nebo já nevím, co to ti vojáci tady jedli. Už na tom rostla plíseň, do toho se nedalo přijít normálně a začít pracovat, to nešlo,“ vzpomínal před lety hlasatel Vladimír Fišer.
Okupanti mu vypili víno, kterým si chtěl 21. srpna připít s kolegy na své narozeniny. Místo toho opakovaně četl zprávu o invazi vojsk.
„To víno vypili Rusáci tenkrát, pochopitelně, protože vyrabovali všechny ty úložný prostory, ty skřínky, kam jsme si dávali své osobní věci.“
Srpen 1968 s Českým rozhlasem: dokumentární rekonstrukce, zaplněný Václavák i dosud neznámé snímky
Číst článek
Jaké následky působení sovětských vojáků v budově Československého rozhlasu zanechalo, ukazuje zvukový protokol z její prohlídky pořízený na začátku září 1968.
„Hlavní přepojovač, dveře vyražené, skříně vypáčené, v místnosti značný nepořádek. Chybí tři magnetofony značky Uher a tranzistorový přijímač značky Akcent a další značky Hitachi.“
Československý rozhlas vysílání z budovy na Vinohradské třídě obnovil 9. září. Už zdaleka nebylo tak svobodné, jako během pražského jara.
Nově zřízený Úřad pro tisk a informace například nařídil nepublikovat nic, co by mohlo vyznít jako kritika Sovětského svazu a dalších socialistických zemí. Redaktoři nesměli používat termín okupant a okupace.
V dalších měsících normalizace museli z rozhlasu kvůli svým politickým názorů odejít stovky pracovníků.
„Po tom, co se to tady začalo čistit, někteří byli propuštěni. Oni hlídali členy strany, kteří byli aktivní v tom jaru 1968,“ vybavuje si zvukařka Jitka Borkovcová.
Začátkem září rezignoval na svou funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu Zdeněk Hejzlar. Z funkce místopředsedy vlády byl odvolán autor ekonomické reformy Ota Šik. František Kriegel rezignoval na funkci předsedy národní fronty.
„Situace se začíná normalizovat, pacifikovat, a to rukama těch, kterým tehdy opravdu společnost věřila, Dubčeka, Černíka a dalších reformních představitelů,“ dodává historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin.