Nejčastěji zmiňovaným konkurentem Václava Havla byl bývalý šéf komunistů z roku 1968 Alexander Dubček. Jeho jméno lidé stále znali, ale zástupci Občanského fóra ho důrazně odmítali.
22. srpna 1969 schválilo předsednictvo Federálního shromáždění takzvaný obuškový zákon neboli Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku.
Řada křiklavých případů v některých obdobích i samotné komunisty přivedla k rozhodnutí, že je třeba napravit alespoň něco. Procesy nazývané „rehabilitační“ měly pojmenovat nespravedlnosti.
Odchod Alexandra Dubčeka a nástup Gustáva Husáka znamenal definitivní tečku za pokusem o uvolnění poměrů v zemi. Místo toho se Československo naplno vrhlo do takzvané „normalizace“.
„Rozhlas přispěl k tomu, že československý lid byl dezinformován, zmaten, oklamán a podveden,“ znělo v éteru 5. listopadu 1969 prohlášení nového vedení Československého rozhlasu.
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila Československo o svém přátelství a podpoře. V té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde.
Publicistický pořad Lidé, život, doba začal v roce 1968 čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.
„Nebylo možné, aby o tom příslušná vojenská nebo politická místa v Československu nevěděla. Problém byl v tom, že to brali spíš jako psychologickou hru,“ říká pro Radiožurnál Oldřich Tůma.
Dokumentaristka Helena Třeštíková říká, že Dubček rozhodně nebyl hrdina. Robert Kirchhoff, režisér a autor filmu Všichni lidé budou bratři, ale upozorňuje, že politik měl malý manévrovací prostor.
Pořádnou slovní přestřelku vyvolal nový slovenský film Všichni lidé budou bratři o Alexandru Dubčekovi, což byl hlavní představitel Pražského jara v roce 1968.
Ludvík Svoboda byl mezi lidmi populární. Měl pověst statečného vojáka a generála, který bojoval proti nacistům. Z podporovatele reformních snah se ale dostal na „druhou“ stranu.
Návrh Václava Havla, aby název státu zůstal stejný a pouze se vypustilo slovo „socialistická“, vzbudil nečekané reakce. Dnešním pohledem jde říct, že prezident Havel tehdy utrpěl první porážku.
Přesně před třiceti lety se Václav Havel stal podruhé prezidentem. Poprvé to bylo v listopadu 1989. To byl v čele - ještě komunistického – Československa půl roku. Až do prvních svobodných voleb.
Stanislav Grospič, místopředseda KSČM, se omluvil za své výroky týkající událostí z roku 1968. Vedení KSČM se po vlně kritiky Grospičovými výroky zabývalo, ale odmítlo se od nich nakonec distancovat.
Československo se v roce 1968 ocitlo v pozici nahého v trní, kterému sice všichni tak nějak vyjadřují sympatie, ale to je tak všechno. Reformisté nedokázali jakýkoli postoj vůči Západu prosadit.
Před padesáti lety, 22. srpna 1969, přijalo československé Federální shromáždění takzvaný obuškový zákon. Režimní propaganda tvrdila, že demonstrace 21. srpna 1969 byly novým pokusem o kontrarevoluci.
Od okupace uplynulo téměř sedm měsíců, přesto byl v čele KSČ živoucí symbol pražského jara Alexander Dubček. Sovětské vedení se ho chtělo zbavit a impulzem pro výměnu za Gustáva Husáka se stal hokej.
Jen těsně se do první desítky slovenských osobností nedostal parašutista Jozef Gabčík. V první dvacítce se objevili také loni zavražděný novinář Ján Kuciak a bývalý premiér Vladimír Mečiar.
Po obsazení hlavní budovy okupanty, vysílal tým rozhlasových redaktorů a techniků improvizovaně z několika míst v Praze. Když okupanti budovu vrátili, musela projít důkladnou očistou.
Ačkoli je Adrian Jastraban ročník 1969, v novém televizním filmu hraje Alexandra Dubčeka. Co se během natáčení dozvěděl o roce 1968, Alexandru Dubčekovi a dalších postavách této doby?
Zatímco do kin vstoupí film o Janu Palachovi, Česká televize připomene na svých obrazovkách další osobnosti a příběhy, které jsou spojeny s 50 let starými událostmi sovětské okupace.
4:24
Praha||Alžběta Švarcová, Jaroslav Skalický|Historie|Seriál
Na konci července 1968 chtěl československý reformní komunista Alexander Dubček přesvědčit sovětského vůdce Leonida Brežněva, že socialismus s lidskou tváří v Československu je ta správná cesta.
Provolání 2000 slov vyzývalo k pokračování reforem v Československu. Manifest podepsalo přes sto tisíc lidí, i reformní komunisty ale popudil, protože šel dál, než sami zamýšleli.
Takzvanou sametovou revoluci v roce 1989, která vedla v tehdejším Československu k pádu komunistického režimu, považují Češi i Slováci za nejvýznamnější historickou událost své země.
Události let 1918, 1938, 1948, ale především pak roku 1968, stále vyvolávají živé debaty. Jednou z nich byla i moskevská konference, na které vystoupil i disident Petr Pithart.