Dělníci samizdatu. Příběh Jaromíra Němce, Pavla Záleského, Stanislava Devátého a dalších disidentů
Připomínáme si 76. výročí komunistického převratu v Československu: v únoru 1948 zvítězil „pracující lid nad buržoazií a reakcí“, což ve skutečnosti znamenalo, že představitelé KSČ zavedli v zemi totalitní diktaturu a způsobili škody, s nimiž se potýkáme dodnes. K „výdobytkům“ tzv. vítězného února patřila mimo jiné názorová a umělecká nesvoboda a cenzura – a takto můžeme udělat jen trochu oslí můstek k tématu nových Příběhů, jímž je samizdat.
Pro mladší ročníky: termín samizdat pochází z ruštiny a označuje texty vydávané a šířené svépomocí, mimo cenzuru, tedy proti vůli úřadů, přepisované na psacích strojích, množené na cyklostylech a různými dalšími způsoby tištěné v bytech, sklepích, garážích.
Dělníci samizdatu. Příběh Jaromíra Němce, Pavla Záleského, Stanislava Devátého a dalších disidentů ze Zlína a okolí
V Československu v letech 1969-1989 představovaly samizdatové knihy a časopisy jednu z hlavních opozičních aktivit.
Dnešní pořad je věnován samizdatovým dílnám ve Zlíně a okolí, protože ty patřily k nejvýkonnějším. Nutno připomenout, že Zlín byl za komunismu přejmenován na Gottwaldov podle někdejšího komunistického vůdce a „prvního dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda, což je další malá „spojnice“ s únorem 1948.
Zlínská samizdatová tradice
Výroba samizdatu ve Zlíně má své zvláštnosti: lidé, kteří se jí věnovali, nebyli až na výjimky spisovatelé nebo novináři, nešlo jim v první řadě o prezentaci vlastního díla, ale o šíření necenzurovaných informací a zakazovaných knih, tedy o službu druhým. Byli to, slovy jednoho z aktérů, dělníci samizdatu.
Zlínský samizdat je spjatý především se jménem Jaromíra Němce (1935-2023), který pracoval jako zvukový mistr ve filmových ateliérech a v brněnské televizi. Poprvé byl zatčen za šíření nepovolené literatury v roce 1971 a následně odsouzen za „pobuřování“.
Jak stojí v obžalobě, „od r. 1968 až do doby svého zadržení rozšiřoval mezi občany v Gottwaldově tiskovinu ‚Hovory s Janem Masarykem' (pozn.: jednalo se o knihu spisovatele Viktora Fischla), jejíž obsah je zaměřen proti socialistickému zřízení v naší zemi a proti přátelským vztahům ČSSR a SSSR, tedy z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky (…) nejméně dvě osoby pobuřoval…“
Jaromír Němec byl rok a půl vězněn, po návratu se věnoval samizdatu s nebývalou intenzitou, různými způsoby (například namáhavou fotografickou cestou) rozmnožoval knihy, které získával ze Západu.
Podepsal Chartu 77 a v 80. letech patřil k blízkým spolupracovníkům historika Jana Tesaře, který žil od roku 1980 v exilu – poznali se ve vězení v Plzni-Borech. Němec spojoval lidi a mnoho jich výrazně ovlivnil (v pořadu na něj vzpomínají Stanislav Devátý, Bedřich Koutný, Pavel Záleský či Pavel Dudr).
V roce 1986 byl Jaromír Němec spolu s Pavlem Dudrem opět zatčen (několik měsíců vazby) a obviněn z pobuřování, neboť „nesouhlasili s politicko-společenským vývojem v naší republice“ a „shromažďovali a rozmnožovali (…) písemnosti (…), které jsou svým obsahem nepřátelsky zaměřené (…), přičemž používali tiskařskou rozmnožovací techniku.“
Soud se táhl až do roku 1989 a podle někdejších spolupracovníků se Jaromír Němec choval příkladně. Pavel Záleský vzpomíná, že na sebe Jaromír Němec bral odpovědnost i za něj a uchránil ho od trestního stíhání, Pavel Dudr zase cituje jeho výrok, pronesený před soudem: „Pamatuju si jeho větu, že protisocialistické a protistátní činnosti zasvětil prakticky celý život, přičemž nelitoval času ani prostředků.“
S Jaromírem Němcem jsme natáčeli rozhovor (úryvky uslyšíte v pořadu), ale v říjnu 2023 bohužel zemřel. Byl to skromný člověk, který neprahl po publicitě, širší veřejnosti v podstatě neznámý.
Samizdat, práce na plný úvazek
K tvůrcům samizdatových knih a časopisů ve Zlíně a okolí patřili Stanislav Devátý, Bohumil Obdržálek, Bedřich Koutný, Vladimír Trlida, Ivan Lamper a mnozí další. Ve Zlíně vyšel jako samizdat (vedle řady dalších knih) například román George Orwella 1984, tiskl se bulletin Informace o Chartě 77, na konci 80. let také politicko-společenský časopis Sport a obsáhlý a výpravný Magazín SPUSA (Společnosti přátel USA), který redakčně vedl Pavel Jungmann.
Pavel Záleský, jemuž jsme v minulosti věnovali zvláštní pořad, spolupracoval ve druhé polovině 80. let s katolickým aktivistou Augustinem Navrátilem a společně vydávali samizdatový čtrnáctideník Křesťanské obzory: „S Augustinem Navrátilem jsme redigovali texty, tiskli, distribuovali. Dělali jsme toho 500 kusů, časopis míval 20 stránek a více. Když Augustina zavřeli do psychiatrické léčebny v Kroměříži, jezdil jsem tam za ním dělat redakci.“
Lidé, kteří dělali samizdat, měli vedle svých občanských povolání ještě další práci na plný úvazek (nešlo „jen“ o přepisování, ale také o tisk, distribuci, obstarávání papíru a dalších materiálů). Vykonávali ji utajeně, za soustavné šikany ze strany Státní bezpečnosti (od zatýkání a výslechů přes domovní prohlídky až po věznění).
Význam té práce byl nedocenitelný: samizdat spolu s exilovými publikacemi udržoval v zemi svobodnou kulturu a tradici, přispíval k hodnotnějšímu náboženskému životu, šířil informace, které se k lidem neměly dostat, včetně zpráv o politicky pronásledovaných. Dnes je samizdat mimo jiné nenahraditelným dokumentem o povaze nesvobodného státního zřízení před listopadem 1989. Podrobnosti se dozvíte z Příběhů 20. století.
