Brutální potlačení demonstrace 21. srpna 1969 znamenalo definitivní konec nadějí po pražském jaru
Před padesáti lety si lidé po celé republice připomínali první výročí od okupace. Do ulic jich vyšly tisíce. Jenom v Praze na Václavském náměstí se sešlo odhadem až sto tisíc lidí, demonstrovalo se i v dalších městech. Protesty ale s nebývalou razancí a krutostí potlačila vládnoucí garnitura v čele s Gustávem Husákem.
„Od rána lidé respektovali doporučení, která už ve dnech nebo týdnech kolovala po republice – bojkotovali městskou hromadnou dopravu, chodili do práce pěšky, nechodili nakupovat, nosili trikolory, na mnoha místech pokládali květiny,“ vyjmenovává historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Definitivní konec nadějí. To byl pro Čechoslováky srpen 1969. Republikou se na první výročí od okupace přelila vlna protestních akcí, které ale tvrdě potlačila státní moc v čele s Gustávem Husákem. Připomeňte si události staré přesně 50 let
V ulicích se od brzkých ranních hodin spontánně shromažďovaly davy lidí, kolem poledne jich na Václavském náměstí v Praze bylo podle historika odhadem až sto tisíc.
Připravení byli i policisté, lidové milice a také armáda. Situace se postupně značně vyhrotila, jak popisuje historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů: „Opravdu to místy vypadalo jako téměř občanská válka, demonstranti si s sebou proti slznému plynu brali namočené kapesníky či pláštěnky. Slzné granáty, které byly proti nim házeny, se snažili brát a házet zpátky, vytrhávali dlažební kostky, házeli kameny a dřevo. Situace byla opravdu vážná.“
Dobový záznam z rozhlasového archivu naznačuje, jak demonstranty tehdejší vládnoucí garnitura popisovala – jako agresivní vandaly, kteří drancovali obchody, zakládali požáry, stavěli barikády: „Začali také ničit hromadné dopravní prostředky, civilní i služební vozidla. Tyto živly se ve své hysterii stejně jako v předcházejícím dnu neštítily použít ani střelných zbraní proti příslušníkům veřejné bezpečnosti, přičemž byli usmrceni dva občané a několik jich bylo zraněno. Po energickém zásahu státních orgánů byl zajištěn za součinnosti s jednotkami Československé lidové armády ve 23 hodin pořádek.“
26:17
Při demonstracích v srpnu 1969 zabili milicionáři pět lidí. Rodinám se dodnes nikdo neomluvil
Číst článek
Po celé republice zatkla policie na tři tisíce demonstrantů, většinu z nich v Praze, v Brně a v Liberci, ale i v dalších městech. Řadu z nich policisté, lidová milice a vojáci mučili.
Brutální potlačení
„Stovky lidí byly stlučeny a zmláceny jak v ulicích, tak potom po zadržení. Policisté se k nim chovali opravdu velmi brutálně,“ říká historik Tůma.
Minimálně pět lidí během demonstrací zemřelo, dalších alespoň 35 bylo postřelených. Mezi zadrženými byl i Kamil Černý, který vzpomíná, co se dělo poté, co ho voják s policistou zatkli a odvedli na místní oddělení veřejné bezpečnosti:
„Otevřely se dveře a byl jsem zděšený, protože tam byla taková dlouhá chodbička. Na každé straně byl střídavě milicionář, voják, policajt. Každý měl pendrek a každý si do mě bouchnul. Dostal jsem asi sto ran do zad, aniž věděli, kdo jsem, co jsem, nic, nikdo.“
Československou veřejnost podle historiků surové potlačení demonstrací zastrašilo natolik, že tato vzpoura byla na dalších dvacet let tou poslední.
