Zkoumání archaické DNA přináší stále nové poznatky. Aktuálně se vědkyně a vědci soustředění kolem Cosimo Postha a Svante Päaba, nositele Nobelovy ceny za paleogenetiku, zaměřili na to, jak se změnilo rozložení populací a jejich genetický profil po poslední době ledové zhruba před 24 až 20 tisíci lety (poslední vrchol poslední doby ledové).

Náčrty „genetické historie“ Evropy už vědci měli připravené z předchozí studie. Teď díky novým metodám odběru získali kompletnější vzorky a črtu evropského genetického stromu významně doplnili.

„Poslední glaciální maximum (vrchol poslední doby ledové) představovalo pro evropské populace kritické hrdlo láhve. Část Evropy pokrýval ledovec a permafrost zasahoval až na naše území, klima výrazně ochladlo, bylo větší sucho. Skupiny lidí se měnily a stěhovaly a zároveň se rozvíjely dál – třeba už i s novými geny,“ říká Jiří Svoboda z brněnského archeologického ústavu Akademie věd, který se už tři desítky let podílí na výzkumu ostatků z Dolních Věstonic a Pavlova a dalších studiích.

Věstonický ‚klastr‘ vymizel

Právě ostatky tří mužů z lokality Dolní Věstonice II doplnily střípek do genetické mapy Evropy. Kompletní analýza jejich genomu a porovnání s dalšími ostatky v rozsáhlé studii ukázaly, že po vrcholu poslední doby ledové genetická stopa našich lovců z Dolních Věstonic a Pavlova vymizela.

„Dominantní hypotéza je v současné době ekologická – právě pod tlakem onoho glaciálního maxima. Na území Česka řídla vegetace a odcházela stáda zvířat, tedy ubývalo zdrojů obživy. Zda se na tom podílely jiné populace, zatím nelze doložit,“ doplňuje Svoboda.

A zatímco stopy věstonického klastru zmizely, jiným populacím se dařilo. „Rozpoznali jsme nový genetický profil některých západoevropských jedinců gravettské kultury, který je odlišný od jejich současníků v oblasti střední a jižní Evropy, tedy i našich tzv. lovců mamutů. Jejich genofond se po rozšířil směrem do severní a severovýchodní Evropy,“ upřesňuje Jiří Svoboda.

Další výraznou genetickou změnu vědci objevili v jižní Evropě, kde ještě během doby ledové docházelo k migracím a k lokální náhradě uvnitř lidských skupin, tedy k výměně a tím i odlišnosti genů.

„V poslední fázi výzkumu se více analyzovaly vzorky z Itálie, kde je také k dispozici hodně antropologických nálezů. Tím vznikl tento ‚jemnozrnnější‘ pohled na pohyby populací ve Středomoří,“ vysvětluje Svoboda.

Celkově se vědcům podařilo díky detailnějším datům odlišit západoevropské a východoevropské lovce-sběrače.

Aby zbylo pro budoucí vědce

Při odběru archaické DNA vědci bojují s poškozením ostatků během tisíců let i s kontaminací novější DNA, která se mohla přenést při manipulaci. Tu pak musí v analýzách oddělit.

„Doplňující vzorky z našich fosilií byly odebrány v roce 2017 z kosti skalní, tedy nejtvrdší kosti lebeční, jejíž vnitřní struktura je nejlépe chráněna vůči vlivům vnějšího prostředí,“ popisuje Sandra Sázelová z brněnského archeologického ústavu Akademie věd, která se na mezinárodní studie také podílela. 

Kosti jsou velmi cenné a každý odběr znamená destruktivní zásah. Je proto zásadní odebírat vzorky pro genetickou analýzu v naprosto čistém prostředí a v minimálním rozsahu.

„Díky mikroCT snímkům vzniklým při spolupráci s Institutem Maxe Plancka v Lipsku jsme mohli využít 3D model kostí skalních všech tří studovaných jedinců. 3D model jsme mohli vytisknout a na něm provést návrh vedení odběrové sondy, čímž se minimalizoval rozsah poškození okolních struktur středního a vnitřního ucha, které je tak ponecháno pro další zkoumání,“ dodává Sandra Sázelová.

Sandra Sázelová i Jiří Svoboda se podíleli jak na metodickém dohledu při odběru samotných vzorků, tak jako spoluautoři postupně doplňovali kontext nálezových okolností „českých“ hrobů a korigovali výsledné interpretace vůči našim dalším nálezům, především izolovaným lidským ostatkům, které se rovněž nacházejí v kulturních vrstvách sledovaných lokalit.

ava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít