Genocida Romů nebyl jen nacistický import. Pomohly tomu i stereotypy v protektorátu, říká romistka

Před 80 lety bylo ve vyhlazovacím táboře Osvětim zavražděno více než 4000 Romů a Sintů z takzvaného cikánského rodinného tábora. Na 2. srpen připadá Den obětí romského holokaustu. „Genocida Romů a Sintů na území protektorátu patří k těm, které měly zásadní devastační dopad na celé komunity lidí, kteří tady po staletí žili,“ říká v pořadu Interview Plus romistka Helena Sadílková. „Přežil ji zhruba každý desátý,“ dodává.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rozkaz k likvidaci romského tábora přišel 2. srpna 1944. Během jedné noci bylo v plynových komorách zabito asi 4200 lidí. Jednalo se o ty vězně, kteří byli označeni za neschopné pracovat a nebyli odvezeni transporty do jiných koncentračních táborů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si záznam celého rozhovoru s romistkou Helenou Sadílkovou

„Příprava na zničení a uzavření tábora probíhala delší dobu, minimálně od jara 1944. Souvisela s dalším postupem genocidy maďarských Židů. To znamená, že v táboře bylo potřeba udělat místo pro další lidi,“ vysvětluje Helena Sadílková z Ústavu etnologie a středoevropských a balkánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

První pokus o vyklizení tábora ale skončil vzpourou. „Lidé, kteří tam byli vězněni, se o blížícím se konci dozvěděli od vedení tábora a nachystali se k improvizované vzpouře,“ popisuje. „Když přijely vozy s příslušníky SS, aby odvezly lidi z bloků do plynových komor, tak tito lidé odmítli vylézt ven z baráku a k překvapení všech byla akce zcela zrušena.“

Český podíl na genocidě

Zdejší vězni pocházeli z různých zemí západní a střední Evropy, nejpočetněji byli zastoupeni Romové z Německa, Rakouska a Protektorátu Čechy a Morava. Další byli přivezeni z Polska, Nizozemska nebo Francie. Specifikem uspořádání těchto bloků bylo věznění celých rodin pohromadě.

2:04

Vlak Lemkin zahajuje svou cestu v Teplicích. Expozice v něm upozorňuje na nebezpečné násilí ve společnosti

Číst článek

Důvody perzekuce byly především rasové, ale též sociální nebo společensko-historické. Právě proto patrně nebývá romský holocaust připomínán tak často jako ten židovský.

„K představě lidí označovaných za cikány se váže negativní sociální stereotyp a ten souvisí i s tím, že ta genocida v českých zemích byla tak rozsáhlá,“ domnívá se Sadílková. „Nelze o ní mluvit jako o čistém importu nacistické ideologie. Bylo tady společenské nastavení, které umožnilo, aby tato obrovská skupina lidí přestala existovat.“

Důkazem může být rozkrádání zkonfiskovaného majetku, česká správa romských koncentračních táborů v Letech u Písku nebo Hodoníně u Kunštátu nebo vzpomínky přeživších na nevraživost a nepřátelství po návratu z koncentračních táborů domů.

„V moravské obci Bojkovice, kde před válkou žilo víc jak 100 Romů a vrátili se dva z nich, starosta sepsal petici. V té píše, že se do československé vlasti vrací spousta Romů, kteří se přes všechno utrpení nepolepšili a bylo by dobré je držet pod kontrolu a přesunout do pohraničí,“ uvádí Sadílková.

Památník v Letech

Zásadní změnu společenského nastavení Romům nepřinesl ani komunismus, který jim zpočátku konvenoval nadějnou vidinou rovnostářské, beztřídní a bezrasové společnosti.

Stovky lidí si v Osvětimi připomněly romský holokaust. ‚Chraňte menšiny,‘ apelují přeživší

Číst článek

„Co se týče sociálního statusu, zajištění a sociální mobility, doba komunismu představovala obrovskou šanci,“ srovnává romistka. „Na druhou stranu, ačkoliv přeživší usilovali o společenskou a politickou participaci, nikdy nedosáhli toho, že by bylyiskutečně rovnocennými partnery v debatě.“

Jejich nezdolnost a vytrvalost nicméně může za to, že se v současnosti v Česku romský holocaust připomíná a že vznikají památníky k uctění obětí této genocidy.

„Často bereme za samozřejmost, že máme památník v Letech, a už trošku ignorujeme, že za ním stojí 30 let boje zejména Čeňka Růžičky a jeho kolegů, aby český stát mohlo říkat: Podívejte, jaký máme skvělý památník v Letech u Písku,“ upozorňuje Sadílková.

Teď je podle ní ještě potřeba dostat informace o romském holokaustu do školních osnov.

Proč je obecné povědomí o osudech Romů a Sinthů dosud velmi slabé? A jak daleko je výzkum romského holokaustu? Poslechněte si záznam celého rozhovoru v úvodu článku.

Jan Bumba, esta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme