Stříbrský heraldik nasbíral pět tisíc pohlednic s českými obecními znaky. Připomínají zajímavosti míst
Heraldik zkoumá a sbírá znaky. Ty mají místa, vesnice a města. Každý znak má své poselství a zatímco některé udělil samotný král, další znaky se pak začaly objevovat až v posledních letech, kdy si o ně zažádaly obce a města. Jan Reidl ze Stříbra se koníčku věnuje už řadu let, má už 14 speciálních alb a jeho sbírka čítá na pět tisíc kusů českých pohlednic.
Jan Reidl některé pohledy dokonce nafotil. „Nafotím a známý vydavatel je vytiskne a jdou do světa, převážně pro sběratelské účely. Tady v Plzeňské kraji tedy dalšího heraldika zatím neznám, ale třeba tu někde někdo je. Komunikuji hlavně s dalšími kraji, kde už tyhle sběratele znám. Sháníme stále novinky,“ směje se sběratel.
Znak musí splňovat mnoho podmínek. Jsou znaky udělené kdysi králem a pak ty nové, o které obce a města žádaly před pár lety. Takový vybraný znak musí být schválen speciální komisí a pak parlamentem.
Znak má polcení a dělení, čte se obráceně, tedy zprava doleva. Nemá barvy, nýbrž tinktury a nesmí být tinktura na tinktuře. Ale můžou na ní být kovy, které představuje žlutá a bílá barva, heraldicky správně zlatá a stříbrná. Ani kovy však nesmí být na sobě.
Co znaky ukazují?
Znak by měl připomenout nějakou zajímavost místa. Například hornická města mívají ve znaku cokoliv spojeného s hornictvím. Tam kde mají památný strom, většinou ho přidají do znaku.
Hezkým příkladem je třeba Touškov, kde mají ve znaku orlici a věž. Znak udělil městu už v roce 1543 král Ferdinand I. Habsburský. Zde symbolika připomíná zlatou barvou, tedy kovem, barvu Rakouského císařství a rakouský orel pak úctu a věrnost města k císaři. Věž s bránou vypovídá o městském opevnění.
Červená tinktura je pak barvou Českého království. Třemošná se zase ve znaku chlubí květenstvím střemchy hroznovité, ta dala obci jméno a znak je novodobý, udělen byl v roce 2000.
Zajímavý je například také krokodýl ve znaku Tlučné. V Tlučné byste krokodýly těžko hledali. Ovšem podle jedné legendy se Tlučné už řadu let říká, prý posměšně, Krokodýlov. Kdysi totiž šla v noci kolem tamních bažin opilá parta, která se krokodýla lekla a všem to vyprávěla. A tak svou slávu získal do znaku zlatý krokodýl, ale také zkřížená hornická kladívka a propletené ječmenné klasy.