O pravdu je třeba pečovat a důkladně o ní přemýšlet, říká slavnostní pěvkyně Modlitby pro Martu
Hostky Anna Šabatová, signatářka a mluvčí Charty 77, lidskoprávní aktivistka a bývalá ombudsmanka, a také Hana Holišová, kterou měl každý možnost slyšet v symbolických 17 hodin a 11 minut živě na Národní třídě zpívat Modlitbu pro Martu, se zúčastnily speciálního vysílání při příležitosti oslav sametové revoluce. Hovořily o pravdě, lidských právech i obavách o budoucnost.
„Ta chvíle, pro kterou jsem to zpívala nebo pro kterou tady dnes jsme, mě v ten okamžik najednou uklidnila. Až tak, že lituji, že jsem se nezahleděla hlouběji do davu, ale zaposlouchala se do toho, jak krásně zpívali všichni se mnou,“ komentovala své vystoupení na Václavském náměstí Holišová.
„Pro mě je ta písnička spojená s rokem 1968 a tehdy na mě působila velmi silně. Právě tehdy Marta zpívala. To, že ji zazpívala i po těch dvaceti letech, tak bylo strašně silné. Pro moji generaci to byl velmi formativní a důležitý moment,“ vzpomínala Anna Šabatová.
Stejně jako mnozí přemýšlela Holišová nad významem slova pravda. „Je potřeba o to víc pečovat a opravdu přemýšlet, protože kvůli svobodě slova si každý může říkat, co chce. A ne vždycky se říkají věci, které jsou pravda nebo které jsou správné. Spousta lidí bohužel pořád má pocit, že co je psáno, to je dáno, a upíná se k tomu,“ podotkla Holišová.
Hosté speciálu radiožurnálu
Hana Holišová je česká herečka a zpěvačka, dvojnásobná držitelka Ceny Thálie pro rok 2012 (za roli Jany v muzikálu Papežka) a pro rok 2023 za roli Marty ve stejnojmenné inscenaci, v níž ztvárnila Martu Kubišovou.
Anna Šabatová je signatářka Charty 77 a její mluvčí v roce 1986. V letech 2001 až 2007 byla zástupkyní veřejného ochránce práv, v letech 2014 až 2020 úřad vedla.
Šabatová si myslí, že se lidská práva od roku 1989 pohnula k lepšímu a že na tom je Česko lépe. „Otázka lidských práv je trošku otázka proměňování společnosti v mnoha aspektech. Lidská práva nejsou jenom politické svobody, které jsme získali. Lidská práva jsou taky, jak se chováme ke zranitelným lidem ve společnosti, jak se chováme k dětem, jak se chováme ke starým lidem, jak je respektujeme, třeba Romy nebo lidi s jinou sexuální orientací. A to jsou věci, které se musí dlouhodobě ve společnosti kultivovat. A právě, že když se podívám za těch 34 let, tak bych řekla, že jsme se posunuli k lepšímu,“ uvedla Šabatová.
„Ale mám takový malý strach, abychom dokázali opravdu čelit některým těm nebezpečím, kterým kolem nás jsou. A je opravdu mít potřeba otevřené oči,“ sdělila.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi v úvodu článku.
