Fosfor pro ohniště, draslík a vápník pro hroby. Archeologové rekonstruují rituální krajinu pod Řípem
Archeologové z několika českých univerzit zkoumají jednu z nejstarších a nejlépe zachovalých pravěkých mohyl v Čechách. U obce Dušníky nedaleko Roudnice nad Labem a na dohled od hory Říp analyzují její velikost i chemické složení. Zatím určili, že pohřební objekt pochází z pozdní doby kamenné zhruba 4000 před naším letopočtem. Hlavním cílem je rekonstrukce rituální krajiny v okolí hory Říp.
Za chemickou půdní analýzu mohyly odpovídá profesor Michal Hejcman z České zemědělské univerzity. V jedné ruce přidržuje dlouhou dutou ocelovou trubku a silnější pravačkou ji zatlouká do země: „Trubka je z jedné strany podélně uřízlá, takže půdní profil zůstane uvnitř. A když ho vytáhneme, tak můžeme analyzovat jednotlivé vrstvy.“
Mezitím co ze země vytahují vzorky půdy, se za námi rozkládá GPS zařízení které obsluhuje archeolog Petr Krištůf ze Západočeské univerzity v Plzni:
„GPS roverem budeme vyměřovat půdorys mohyly, kterou jsme našli na leteckých snímcích a porostových příznacích. Máme už souřadnice rohů a teď budeme vytyčovat žlábky, které mohylu vymezovaly, abychom věděli, jestli pedologické vzorky pochází z venku nebo vnitřku mohyly.“
Díky tomu, že GPS zařízení měří i výškový profil, můžou vědci přesně určit, o kolik jsou teď výš nad terénem. „Tady, kde stojíme, v centru mohyly, je to asi 1,5 metru nad okolím. Může se to zdát málo, ale vzhledem k tomu, že tyhle eneolitické mohyly se v Čechách skoro vůbec nezachovaly, tak se zdá, že tohle je jedna z nejlépe zachovalých eneolitických mohyl v Čechách vůbec,“ říká na vrcholku mohyly Petr Krištůf.
I když se po zhruba 6000 letech mohyla proměnila v už jen v mírně zvlněný terén uprostřed pole, přece jen ze země nepatrně vystupuje tvar dlouhého obdélníku.
„Na délku má 86 metrů, má trapézový tvar. Na východní straně je jeho šířka 26 metrů a na západní je to 17 metrů,“ popisuje Krištůf.
Chemické analýzy
Další vědci mezitím začínají měřit vzorky z horních 40 centimetrů půdy. Rentgenovým detektorem, který připomíná velkou žlutou pistoli, na hrudky půdy míří archeolog Martin Janovský:
„Měření trvá jednu minutu. Tohle zařízení měří prvky od hořčíku po uran a v našem případě největší naměřený obsah spadá na hliník, křemík, draslík, vápník anebo na antropogenní prvky jako fosfor, zinek nebo mangan.“
Displej ukazuje také velké nabohacení vápníkem, což může být antropogenní prvek. „Stejně tak draslík. Jsou to vysoké hodnoty, což může být dané tím, že měříme těleso bývalé mohyly,“ říká Janovský.
Chemické analýzy půdy přesně signalizují to, co se na místě odehrávalo před několika tisícovkami let.
„Nás tady zajímá, jak daleko odsud byla sídla, protože když se někde sídlí, tak se tam ve velkém akumuluje popel. Pravěkou vesnici poznáte podle toho, že je tam třeba čtyřikrát větší obsah fosforu v půdě ve srovnání s okolím. To je dáno zejména depozicí popela,“ vysvětluje profesor Hejcman.
Právě fosfor tady ale chybí, takže je pravděpodobné, že mohyla nebyla součástí pravěkých sídlišť, ale stála samostatně.
Mapování rituální krajiny
Blízkost Řípu, který je odsud nadohled, není náhoda. A náhoda není ani orientace mohyl. Celé rozmístění popisuje archeolog Jan Turek z Univerzity Karlovy:
„Na základě východu slunce v době rovnodennosti se většinou neřídily pouze samotné mohyly, ale i pohřby. Tady jsou mohyly orientované v ose východ-západ. Zajímavé ale je, že tato mohyla není sama o sobě jeden vytržený prvek v krajině, ale že i vzájemná pozice pohřebních památníků i jejich vztah k výrazným prvkům v krajině, jako je třeba hora Říp, zřejmě hrála důležitou roli. A to je něco, co budeme v tomto projektu ještě zkoumat.“
