Vyzýval k zájmu o demokracii, vadil nacistům i komunistům. Vatikán zváží blahořečení jezuity
Jezuita Adolf Kajpr je na počátku cesty k beatifikaci, jeho život bude ve Vatikánu zkoumat Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Málo se o něm ví, přitom prošel peklem koncentračních táborů a věznic – za nacistů i komunistů. „Otevíral otázky vztahu církve a společnosti, proto je inspirativní dodnes,“ připomněl v pořadu Vertikála jeho příběh děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Vojtěch Novotný.
Adolf Kajpr byl katolický kněz, jezuita, který se snažil formovat hlavně mládež. „Upozorňoval na deformace křesťanských tradic, které byly zneužívány pro podporu kolaborace s nacistickým režimem. Stavěl se proti tomu a taky vymezoval,“ řekl Novotný.
Kajpr kritizoval nejen nastupující nacismus, ale také komunismus. „Dokázal prohlédnout to, o čem my víme dnes,“ vyzdvihuje historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.
Poukazuje tím na Kajprovu výjimečnost, který vyzýval i k zájmu o demokracii, nejen víře – i přesto, že Kajpr i v péči o demokracii a společnost vycházel právě z víry. V tom se ale střetl s totalitami 20. století.
„První velký výrazný impulz byla jakási fotomontáž na obálce mládežnického časopisu, který řídil. To byl Kerberberos s hákovým křížem v tlamě,“ shrnul Novotný střet Kajpra s vládnoucí mocí.
Napětí se stupňovalo a jednoho dne se na obsah Kajprovy tiskoviny ozval sám vedoucí českého tiskového odboru říše. „Ten řekl, že je to netolerovatelné, že bude proti dotyčnému zakročeno. Tak se Adolf Kajpr ocitl v koncentrácích,“ popsal Novotný.
Zavřeli ho za špionáž
Z koncentračních táborů se vrátil, dokonce dostal od prezidenta republiky vyznamenání, pak ale přišel rok 1948 a vykonstruované procesy zaměřené proti mužským řeholím.
„Celá akce namířená proti církvím začíná číhošťským zázrakem a umučením pátera Toufara. Pak přišlo zatýkání vedoucích představitelů řeholních komunit, mezi kterými byl i Kajpr. Zatkli ho v březnu 1950 a za několik dní začal velký proces. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 proběhla akce K, propagandisticky připravená právě tímto procesem,“ shrnul historik Jaroslav Šebek.
Adolf Kajpr byl odsouzený na 12 let, prošel věznicemi ve Valdicích, Ruzyni a zemřel v roce 1959 v Leopoldově. Odsouzený byl za údajnou špionáž pro Vatikán.
„Řeholní komunity fungovaly jako určitý kanál, kterým proudily zprávy o stavu církevních poměrů a společnosti do Vatikánu. Byla to zcela normální komunikace církevních představitelů s příslušnými místy Svatého stolce. Komunistická propaganda a Státní bezpečnost to ale vnímaly jako špionáž ve prospěch Vatikánu,“ vysvětlil Šebek.
Bezprostředně po jeho smrti bylo jeho okolí přesvědčeno, že je to mučedník režimu, mučedník kvůli svému přesvědčení. V roce 1968, v době uvolnění, se jeho ostatky mohly převézt do Prahy na Vyšehrad, v roce 2019 se pak vrátil tam, kde byl knězem a kazatelem – do kostela svatého Ignáce v Praze.
Nyní by se mohl Kajpr stát prvním blahořečeným jezuitou s českými kořeny.
