Muž, který podal první informace z dění v Osvětimi. Od popravy odbojáře Witolda Pileckého uplynulo 75 let
Bojoval za svobodu svojí země, po 2. světové válce ho ale zavraždili komunisti. Od popravy polského odbojáře Witolda Pileckého ve čtvrtek uplynulo 75 let. Pilecki se zapsal do historie mimo jiné tím, že se za války nechal dobrovolně zavřít do koncentračního tábora v Osvětimi, aby se svět dozvěděl o hrůzách, které se uvnitř dějí.
„Rytmistře Pilecki, se smrtí sis hrával, sestoupils do pekel, z pekel ses vyhrabal. Hej, hej, rytmistře, smrti jsi se nedal, do Auschwitz jsi vstoupil, z Auschwitz jsi se vyrval,“ tak zní část balady o Witoldu Pileckém. Jméno jednoho z největších hrdinů polského protinacistického odboje, chtěli komunisté po druhé světové válce navždy vymazat.
„Ve srovnání s tímto byla Osvětim jen hra. Chci rychlý konec,“ řekl Pilecki své ženě při jednom ze setkání ve vězení
Když 1. září 1939 Německo napadlo Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku, zapojil se Witold Pilecki do bojů jako velitel jezdecké čety. V polovině září do země vtrhla i Rudá armáda a 5. října Polsko kapitulovalo.
„Nakonec Pilecki svoji četu rozpustil, přešel do ilegality a začal se podílet na formování polského domácího odboje,“ říká historik Jiří Friedl z Univerzity obrany.
V září 1940 se Pilecki nechal dobrovolně zatknout gestapem, aby se dostal do koncentračního tábora Osvětim. Nikdo v té době netušil, k jakému účelu chtějí tábor nacisté využít.
„Už se vědělo, jaké hrůzy v koncentračních táborech panují. To nejhorší mělo teprve přijít. Mluvíme o roku 1940, tedy ještě před zahájením tzv. konečného řešení židovské otázky,“ říká Friedl.
Útěk z Osvětimi
Pilecki měl za úkol organizovat v Osvětimi odbojovou síť a zjistit, jaké podmínky v táboře panují. Polskému odboji venku dodával zprávy o dění uvnitř. Šlo o první informace ze zákulisí nacistické továrny na smrt.
„Na apelu museli být všichni. Běda, když někdo chyběl. Když se třeba nějaký nováček naivně schoval nebo jednoduše zaspal a apel nesouhlasil s početním stavem tábora, tak hledali, až ho našli. Vytáhli na plac a skoro pokaždé ho veřejně zabili “
Witold Pilecki
V roce 1943 se Pileckému podařilo z Osvětimi uprchnout. Dostal se zpátky do Varšavy a přidal se ke zpravodajskému oddělení Zemské armády.
„A když vypuklo 1. srpna 1944 Varšavské povstání, tak se svou jednotkou patřil k těm, kteří se nejdéle bránili,“ dodává Friedl.
Po potlačení povstání ho Němci internovali v zajateckém táboře v Murnau, kde se dočkal osvobození americkou armádou. Krátce na to se připojil k 2. polskému sboru v severní Itálii. Právě tady Pilecki sepsal první souhrnnou zprávu o tom, co viděl a prožil v Osvětimi.
„Mám popsat pokud možno suchá fakta. Kolegové říkali: pokud se budete držet samotných faktů, uvedete je bez komentářů, bude to hodnotnější. Pokusím se. Ale člověk přece není ze dřeva, neřku-li z kamene. Nebyli jsme z kamene. Často jsme kameni záviděli,“ stálo ve zprávě.
Odbojová činnost
„Po různých diskusích s nejvyššími důstojníky polské armády na Západě dospěl k závěru, že je nutno budovat nějaký druh odboje v poválečném Polsku, protože Polsko bylo od roku 1944 zcela pod nadvládou komunistů a pro řadu polských odbojářů se ten totalitní režim vlastně pouze změnil z nacistického na sovětský,“ popisuje Friedl.
Co zbylo ve mlýně aneb Sirotek z heydrichiády. Rodiče popravili za velezradu, zbytek války strávil v útulku
Číst článek
Pilecki se naplno zapojil do protikomunistického odboje. Stal se agentem polské exilové vlády a shromažďoval informace o sovětských zločinech páchaných na Polácích. 8. května 1947 byl zatčen a měsíce vyslýchán a brutálně mučen.
„Ve srovnání s tímto byla Osvětim jen hra. Chci rychlý konec,“ řekl Pilecki své ženě při jednom ze setkání ve vězení. 15. května 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a o deset dní později popraven.
