Mastodonti, zajíci i cedr. Dva miliony let stará DNA odhalila neznámé Grónsko
Takzvaná environmentální DNA pomohla lidstvu odhalit, jak před dvěma miliony let vypadal v severním Grónsku les. Krajinou se tenkrát proháněli mastodonti, sobi karibu či zajíci, u pobřeží plavali krabi a koráli, žili tam mravenci i mouchy a 102 druhů rostlin. Jak vypadala příroda v Grónsku před dvěma miliony let, se dozvíte v pořadu Laboratoř Českého rozhlasu Plus.
Vědci na studii oceňují už samotný fakt, že se týmu badatelů podařilo vypreparovat ze zmrzlé půdy DNA takového stáří. V oblasti severního Grónska pojmenované po americkém polárníkovi Edmundu Pearym zůstala vázaná v usazeninách. Článek o tom vyšel v časopise Nature.
DNA totiž dlouho nevydrží, nelze ji obvykle uchovat. „Rozpadá se vlivem ultrafialového záření nebo teploty,“ vysvětluje polární ekoložka Marie Šabacká, která bádá v arktických oblastech.
„Vazbou na povrch sedimentu se může DNA stabilizovat a přežít hodně dlouho,“ doplňuje její profesní kolega Jakub Žárský, rovněž z bohatou zkušeností z Arktidy. Tady se DNA uchovala v sedimentech pohřbených pod věčně zmrzlou půdou neboli permafrostem.
Karibu a cedr
Ve vztahu ke stáří planety 4,5 miliard let působí dva miliony let jako poměrně nedávná doba. Bez pokroku v metodách molekulární biologie bychom se ale nikdy o dávném ekosystému nedozvěděli.
Z osazenstva grónského lesa před dvěma miliony let tolik nepřekvapí, že tam už tenkrát žil karibu, druh soba, který v Grónsku žije dodnes. Proháněli se tam zajíci nebo další zvířata.
Území považované za nejsevernější ostrov na světě je ve skutečnosti plochý ledovec, objevili vědci
Číst článek
Největším překvapením pro vědce byli mastodonti. „Vůbec se nepředpokládalo, že žili v Grónsku, jen v Severní Americe,“ podotýká Marie Šabacká. Zajímavé je, že ze stejné doby známe z Afriky kosterní pozůstatky lovců a sběračů. Tou dobou žil Homo erectus.
Zbytky chlupů
Než vědci uspěli, pokusili se odebrat a vyhodnotit vzorky vícekrát. „Vždy, když se objevila nová metodika, zkoušeli to znovu a znovu,“ popisuje situaci Jakub Žárský.
Podle něj jsou metody odběru a rozboru DNA dnes už tak kvalitní, že mnohdy stačí malé fragmenty. V případě rostlin zbytky dřeva, kořenů nebo pylu. U živočichů zbytky chlupů.
Určení druhu podle environmentální DNA není úplně stoprocentní. Postačí ale jako dobré vodítko. „Zjistíme, kdo je nejbližší příbuzný,“ doplňuje Žárský.
Topol a cedr
Zajímavé je například také to, že vedle topolu, známého od nás z mírného pásma, se v severním Grónsku vyskytoval například i cedr známý dnes ze Středomoří. Bylo tam nejméně o 10 stupňů víc než dnes.
OVĚŘOVNA: Zastavilo se globální oteplování? Jde o chybný výklad grafů, shodují se odborníci
Číst článek
„Třeba v tajze vydrží jehličnany extrémní mrazy. Mohl to být příbuzný současného cedru, který známe ze stepních oblastí,“ uvažuje Jakub Žárský.
Podle něj by bylo ještě zajímavější, kdyby environmentální DNA zůstala zmrazená v buňkách, které zůstaly v antarktickém ledovém štítu.
„Klima tam pro život bylo příznivé zároveň tam byl režim polárního dne a noci,“ dodává Jakub Žárský.
Jak vypadala příroda v Grónsku před dvěma miliony let? Kolik mikrobů uniká do řek, jezer a fjordů při tání ledovců? Mohly by sinice pomoci člověku osídlit Měsíc nebo Mars? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují polární ekologové Marie Šabacká a Jakub Žárský, spoluúčinkuje herec a režisér Ondřej Kepka. Moderuje Martina Mašková.
