K tak intenzivnímu zásahu nemusí docházet ani v hospodářském lese, říká odborník o vykácení cenných smrků
V národní přírodní rezervaci Břehyně-Pecopala u Doks na Českolipsku došlo k masivní těžbě smrků. Ministerstvo životního prostředí, které kácení povolilo vydáním výjimky ze zákona, hájí postup bojem proti kůrovci. Profesor Miroslav Svoboda z České zemědělské univerzity v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz říká, že takto intenzivní zásah nebyl v dnešní době nutný ani v hospodářském lese, natož pak v národní přírodní rezervaci.
Hnutí Duha kritizuje ministerstvo životního prostředí kvůli kácení v národní přírodní rezervaci Břehyně-Pecopala u Doks na Českolipsku. Čím je ta rezervace specifická? Proč je právě toto území chráněné?
Nejprve je potřeba říct, že všechny národní přírodní rezervace v České republice, a máme jich sice mnoho, ale zabírají minimální rozlohu České republiky, jsou významné z hlediska ochrany přírody, protože v nich převažuje právě zájem ochrany přírody nad zájmem hospodářským. Ta území mají zásadní význam pro mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů, kteří v běžných hospodářských lesích nemohou přežívat. Proto je každá národní přírodní rezervace zásadní.
Kácení v rezervaci u Doks mělo ochránit nejcennější stromy před kůrovcem, tvrdí ministerstvo
Číst článek
Tato je významná tím, že chrání několik různých aspektů, ale jedním z nich z pohledu lesa je biotop podmáčených smrčin, který je specifický v České republice, relativně vzácný, a proto zasluhuje naši ochranu. Žije v něm celá řada vzácných organismů – různé druhy hmyzu, ptáků nebo hub, případně mechů a lišejníků.
Došlo tam k pokácení celé řady stromů. Ministerstvo životního prostředí se brání, že zásah byl nutný kvůli boji s kůrovcem, který ohrožoval nejcennější část rezervace. Může podle vás takový zásah ochránit ty přirozeně podmáčené smrčiny?
To je velmi složitá a komplikovaná otázka. V dnešní době v České republice probíhá historicky největší kůrovcová kalamita, kterou jsme zažili za dobu existence moderního lesnictví, to znamená posledních 200, 250 let. České lesní hospodářství je převážně zaměřené na pěstování smrkových porostů na nepůvodních stanovištích, to znamená v místech, kde smrky přirozeně nerostly.
Miroslav Svoboda
Prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D. pracuje na České zemědělské univerzitě. Věnuje se ekologii a pěstování lesa a biodiverzitě. Zaměřuje se především na dynamiku a režim disturbancí temperátních lesů, význam tlejícího dřeva v lese, dendrochronologii a její aplikace při výzkumu dynamiky lesa, prostorovou statistiku a její využití při analýze struktury a dynamiky lesa a moderním nástrojům sběru dat v lese.
Ale to není případ rezervace, v ní rostou smrky přirozeně díky specifickému stanovišti, velmi charakteristickému klima a velmi vlhké podmáčené půdě, která smrku vyhovuje. Ale samozřejmě i tam kvůli změnám klimatu, ke kterým dochází, mohlo dojít k rozvoji kůrovce.
Kolem kůrovce je obrovská hysterie, protože kůrovcová kalamita je v tuto chvíli po celé České republice a ministerstvo zemědělství díky tomu kompletně změnilo postup k řešení kůrovcových kalamit. Ministr zemědělství Toman (z ČSSD, pozn. red.) minulý týden na tiskové konferenci vyhlásil, že majitelé lesa nejsou povinni asanovat sterilní souše, a dokonce v některých územích jsou vyhlášeny takzvané zóny bez zásahu proti kůrovci, protože se ukazuje, že asanace téměř nemají smysl, protože kůrovec je tam tak rozjetý, že už se nedá nic dělat a je potřeba se soustředit na lokality, kde to smysl má.
Situace je kritická po celé České republice a ta hysterie je ohromná. A z toho důvodu se obávám, že tady v tomto případě došlo k tomu, že majitel lesa požádal správu CHKO (chráněné krajinné oblasti – pozn. red.) o výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny, aby mohl provést nezbytnou asanaci. Ale zároveň si myslím, že nedošlo ke komplexnímu hodnocení celé situace, protože zásah má smysl pouze v případě, že by pravdu mohlo dojít k zastavení šíření kůrovce.
Ale praxi se v tuto chvíli ukazuje, že podstatná část zásahů je velmi neefektivní a zbytečná. V tomto konkrétním případě kácení bylo zbytečné, protože jediným způsobem, jak dokážeme kůrovce zastavit, je, že odstraňujeme napadené stromy. Ale pokud máme rezervaci, ve které máme 300, možná 200 hektarů cenných smrkových porostů a polovinu z nich vykácíme, tak je otázka, jestli ten zásah dává smysl z hlediska ochrany přírody, protože tím odstraňujeme ten předmět ochrany přírody.
‚Ochrana přírody nejsou jen pandy.‘ Za čtyři desítky let klesl počet divokých obratlovců o 60 procent
Číst článek
Odstraňujeme tím starý les a vytváříme tam rozsáhlé asanované holiny vytvořené obzvlášť v současné době těžkou mechanizací s degradovaným lesním povrchem, odstraňujeme podstatnou část starých stromů a to má samozřejmě negativní dopad na předmět ochrany.
Ta otázka je relativně komplikovaná, já vám v tuto chvíli nedokážu říct, jestli ten zásah byl efektivní. Ale podle informací, co mám, a podle toho, co jsem viděl na leteckém snímku, podle některých fotografií, se mi zdá, že situace tam dosáhla takového rozsahu, že asanace přestává mít smysl, protože podle mého názoru nepřispěje k tomu, abychom šíření kůrovce zastavili.
Paradox
Z dokumentů povolující výjimku pro těžbu dřeva měl ten, kdo bude stromy odstraňovat, pokácet pouze „aktivní kůrovcové stromy“, mělo jít spíš o jednotlivé kusy. Z fotografií, které zveřejnilo hnutí Duha, vyplývá, že došlo k vykácení celých oblastí, mělo jít až o 9000 metrů krychlových dřeva. Byl podle vás tak velký zásah nutný?
To těžko posoudím pouze na základě fotografií a bez toho, aniž bych na tom místě byl. Jsem odborník na dynamiku lesů, na management, na ochranu přírody, ale nejsem odborník na kůrovce. Podle fotografií se mi zdá, že ten zásah byl relativně intenzivní, na některých místech byl opravdu na velkých plochách a nedokážu si představit, že mezi těmi stovkami vytěžených stromů nebyly žádné neaktivní kůrovcové souše tak, jak je to v jiných lokalitách.
Bylo by potřeba to zjistit pochůzkou na místě, ale vzhledem k tomu, že došlo k odstranění všech stromů, tak už to ani zpětně nezjistíme, co byla sterilní souše tak, jak ji definuje ministerstvo zemědělství a která se nemusí v tuto chvíli kácet ani v hospodářském lese.
Na debaty není čas. Nenecháme tu kůrovce dál létat, hájí lesník kácení v polském pralese
Číst článek
Ale to je ten paradox, že v národní přírodní rezervaci došlo k tak intenzivnímu zásahu, který se v tuto chvíli nemusí provádět podle úprav lesního zákona ani v hospodářských lesích. To mě hodně mrzí. Tam, kde si chceme přírodu chránit a kde příroda je na prvním místě, děláme zásahy, které se v tuto chvíli často nedělají ani v hospodářských lesích.
Vidím tam velký problém jak na straně vlastníka, tak bohužel i na straně orgánu ochrany přírody. Čekal bych, že proběhne nějaká celkem zásadní komunikace mezi vlastníky a orgány ochrany přírody, protože takto cenné území bychom si opravdu neměli tímhle způsobem zásadně ničit a degradovat.
Vy jste říkal, že způsobem, který se ukázal jako neefektivní, je nakažené stromy odstranit. Z dokumentu vyplývá, že některé dřevo z pokácených stromů mělo zůstat v lese. Nepostrádá to logiku?
Určitě. Říkal jsem, že v tuto chvíli je situace tak kritická, že sterilní souše, ze kterých brouk vylétl a už na tom stromě není žádné aktivní stadium brouka, které by následně mohlo přispět k jeho dalšímu šíření, nemá smysl z lesa odstraňovat, natož z národní přírodní rezervace. V ní má suchý strom naopak velký význam pro ochranu přírody. Stává se biotopem celé řady vzácných organismů, protože obecně suché stromy a tlející dřevo nám v běžném hospodářském lese chybí, protože majitel lesa je motivován co nejvíc dříví ekonomicky využít, takže tam logicky neponechává žádné stromy.
2:17
V Polsku opět řeší Bělověžský prales. Stát chce zalesnit holá místa, přírodovědci jsou proti
Číst článek
Naopak víme, že v národních přírodních rezervacích je toto potřeba ponechávat, a proto je máme. V nich jsme rezignovali na ekonomiku hospodaření a chceme tam ponechávat suché stromy právě kvůli ochraně přírody. Suchý strom následně poskytuje ochranu půdy před zásadním vysycháním, poskytuje ochranu nově se obnovujícímu se lesu. Pokud na velké ploše suché stromy odstraníme, tak to samozřejmě logiku nemá.
Jsou podobné zásahy v národních přírodních rezervacích, do kterých se bez povolení prakticky ani nesmí chodit, běžné?
Toto je problém velké části našich rezervací, obzvlášť v lokalitách přirozených smrkových lesů. Tam dochází velmi často k velmi kontroverzním sporům mezi vlastníkem a mezi správou ochrany přírody, protože samozřejmě vlastník je motivován odstranit co nejvíc napadených stromů kvůli tomu, že se bojí, že jsou zdrojem kůrovce pro okolní stromy, což se ukazuje, že není pravda.
3:07
Litují, že se nekácelo víc. Názory místních na těžbu v Bělověžském pralese se liší
Číst článek
Ale není to ojedinělý případ. Mohu pouze zmínit kontroverzní výjimku ministerstva životního prostředí na chemickou asanaci národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero anebo například výjimku ministerstva životního prostředí na odstraňování kůrovcem napadených stromů z národní přírodní rezervace Praděd. Obě jsou to velmi cenné lokality horských smrčin. Myslím si, že ta výjimka je udělaná pouze z toho důvodu, že ochrana přírody v tuto chvíli nemá dostatečně velké a silné politické krytí k tomu, aby si mohla prosadit v územích management, který si ta území zasluhují.
Toto kácení stromů v národní přírodní rezervaci připomíná podobnou situaci v polském Bělověžském pralese, kde také dochází ke kácení kvůli ochraně před kůrovcem, nemyslíte?
V zásadě je to tak. Zrovna tento typ ekosystému, který v Břehyni-Pecopale máme, je podobný typ ekosystému jako v Bělověži. Jsou to nížinné podmáčené smrkové lesy a ta paralela je podobná. Problém, který zmiňujete, se týká celé střední Evropy a celá střední Evropa řeší problém kůrovce. Je to způsobeno několika faktory: ten první je probíhající klimatická změna a samozřejmě ten druhý je nevhodné vodohospodaření. V minulosti jsme se soustředili na pěstování smrkových monokultur v hospodářských lesích. Samozřejmě v takto extrémním klimatu smrk odumírá a nedokáže se bránit kůrovci.
Troufám si malinko spekulovat, že majitel lesa, což jsou vojenské lesy (Vojenské lesy a statky – pozn. red.), byl motivován k zásahu uvnitř rezervace pro to, aby ochránil navazující hospodářské porosty, které bohužel podle leteckého snímku jsou převážně velmi homogenní borové případně smrkové monokultury. U borovic ta obava vůči kůrovci není, protože kůrovec se týká hlavně smrku, ale jsou v okolí i velmi homogenní smrkové porosty a oni mají samozřejmě obavu, že dojde k napadení smrkových porostů. To možná byla hlavní motivace vlastníka k tak silnému zásahu uvnitř rezervace.
