Jde o druh hálky, což je útvar, který vzniká na rostlinách působením látek, které produkuje jiný organismus, třeba houba, bakterie, roztoč nebo hmyz. A právě hmyz je to u duběnek. Konkrétně jde o žlabatku dubovou.

Přehrát

00:00 / 00:00

V duběnkách se skrývá živé překvapení. K čemu všemu v historii sloužily?

Žlabatka je velká zhruba tři až čtyři milimetry. Má černohnědou až černou barvu a připomínám malou vosičku. Samičky žlabatek nakladou na spodní stranu listů vajíčka. Z nich se později líhnou larvy, poté vznikají hálky – jak přesně, to se dosud neví.

Určitě to ale nějak souvisí s chemickým nebo mechanickým působením, případně s virovou infekcí. Larvy se obklopí rostlinným pletivem, ze kterého berou živiny. To je také chrání proti predátorům a okolnímu prostředí rostlin a tkáň je nejprve měkká, ale postupně ztvrdne. A přesně to je hálka neboli duběnka.

Ta pak odpadá společně s listím a dospělý jedinec se líhne tak, že si vykouše v duběnce kruhový otvor a vyleze ven. Stará prázdná duběnka nakonec zplesniví a rozloží se.

Tyto kuličky na listech dubů tedy rozhodně nejsou žádnými plody, ale jde vlastně o takové hmyzí komůrky. Podobné se pak vyskytují třeba i na listech šípkových růží. Pro strom duběnky nepředstavují žádné riziko.

Inkoust i odvary

Duběnky neslouží jen jako domeček pro hmyz, mají i jiná využití. V minulosti se z nich vyráběl inkoust. Nejvíce byl rozšířen ve vrcholném středověku, když se ještě psalo brkem. Dají se z nich také vyrábět různé odvary, pleťová voda nebo prášek.

Dají se tak využít i k léčebným účelům. Mají protizánětlivé účinky, léčí infekce. Odvar z duběnek se může použít i jako kloktadlo při angíně a bolestech v krku. Pomohou i proti průjmu, na různé kožní problémy a na posílení imunity. Zároveň by se ale neměly používat dlouhodobě a ve velkém množství, jinak mohou způsobit i problémy.

Eva Sinkovičová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít