Rakví život člověka končí. Nejvíc se jich paradoxně vyrobí ve městě Počátky
O poslední cestě člověka se v naší společnosti příliš nemluví, přesto když nás někdo blízký opustí, je potřeba zařídit pohřeb, domluvit obřad i vybrat rakev. Největší výrobna rakví v Česku je na Vysočině a najdeme ji paradoxně v městečku s názvem Počátky. Ročně jich v podniku Setora Počátky vyrobí přes padesát tisíc, pro český trh je to přibližně 80 různých druhů rakví, které se liší barvou, materiálem, vybavením či zdobením.
Při vzniku nezbytné součásti posledního rozloučení se zesnulým začíná všechno u spousty kubíků dřeva.
„Každé dřevo musí asi půl roku vysychat,“ vysvětluje Českému rozhlasu Vysočina majitel firmy Setora Michal Třešňák. Stojí při tom u palet s dřevem proloženým latěmi, aby dřevo vysychalo přírodní cestou.
To se následně rozřeže na lamely různých šířek, aby se jeho zamezilo pnutí a kroucení. „Přece jen je to živý materiál a stále pracuje,“ usmívá se.
Dřevo se ohobluje, zbrousí a sklíží do tvarů, z nichž poté vzniká rakev. Ve sbíjírně pomáhá pracovníkům speciální stůl, který otáčí díly rakve, aby se jim lépe smontovaly do výsledného tvaru. V lakovně se rakev třikrát lakuje, suší a brousí, než je hotová.
Nejlehčí je topol
Při výrobě se používají různé druhy dřeva. „Nejlehčí je topol, výsledný výrobek je asi dvakrát lehčí než u těžkého dřeva, jako je dub,“ doplňuje znovu Michal Třešňák. Než je rakev kompletní, ještě se uvnitř čalouní a zdobí, a odchází zabalená proti poškození během přepravy.
1:50
Do brněnské kostnice se vrátila zrestaurovaná víka barokních malovaných rakví
Číst článek
Ve vzorkovně jsou vidět možnosti, v jakých variantách se dají rakve vyrobit. Za dobu, po kterou pracuje ve firmě Setora vedoucí výroby Stanislava Ryšavá, se vkus veřejnosti velmi změnil.
„Před čtvrt stoletím byly rakve jen černé se stříbrným a zlatým zdobením, občas rakev mořená. Nikdo si nedokázal představit pohřbívat ve světlé rakvi. Ten skok je neuvěřitelný,“ popisuje změnu Ryšavá.
„Dnes se klidně pohřbívá ve světlých odstínech, hlavně přírodních, aby to bylo opravdové dřevo. Před pár lety byla nejoblíbenější barvou fialová,“ říká.
„Každý si také za všechno, co během života udělal pro své blízké i pro společnost, zaslouží důstojné rozloučení,“ dodává.
