Přestože už jste v pouhých osmnácti letech začal spolupracovat s Ústavem fyziky plazmatu, nadále studujete na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové. Jak jste jako mladý student vnímal svobodu a co pro vás znamená nyní?
Není to úplně jednoduchá otázka. Myslím si, že třeba my, moje generace, ač to tak někdy nevypadá, stále výrazně víc vnímáme odkaz totality, respektive nesvobody. Ale přesto se to snažím spíš vnímat skrz to, co můžu, než to, co bych nemohl.

To, že studuji tak, jak studuji. To, že mám individuální plán. To, že se můžu hlásit do zahraničí, nikdo mi v tom nebrání. To, že můžu v osmnácti dělat na Ústavu fyziky plazmatu, že jsem začal v šestnácti a nikdo se neptal, co dělají moji rodiče, odkud pochází, nepředkládal jsem žádný svůj kádrový profil a nic takového. Asi takhle bych pro sebe definoval svobodu.

Likvidace bakterií

Vy jste vytvořil zařízení, které dokáže zlikvidovat 98 procent bakterií ve vodě za pouhé tři minuty. Mohl byste jenom krátce vysvětlit, na jakém principu přístroj funguje?
V podstatě jsem vytvořil reaktor, který používá studené plazma. Na Slunci je takzvané horké plazma, to znamená nejlépe nesahat. Zatímco tohle je studené plazma, které za zvláštních podmínek vytváří vysoké napětí.

Reaktor se skládá z poměrně levných materiálů, tedy lékařských jehel, 3D tisku a podobně. A když se skrz něj pustí vysoké napětí, tak vytvoří studené plazma, které je prostě vodivý plyn, ionizovaný vzduch. To ošetřuje daný materiál, ať už je to voda, nebo něco jiného. Pak to právě likviduje, ať už ty bakterie, nebo třeba polutanty v odpadní vodě.

Za tuto výzkumnou práci jste získal Cenu Učené společnosti České republiky, nedávno jste byl také oceněn jako Tech Talent Česka roku 2024. Proč jste se rozhodl tento přístroj vytvořit?
Úplně prvotní myšlenka vznikla za covidu. Tehdy jsem četl článek, myslím, že to bylo od docenta Vladimíra Scholtze, kde podobný výboj využívali k dezinfekci respirátorů, protože jich tehdy byl silný nedostatek.

Mě to zaujalo a říkal jsem si, že bych se tomu chtěl věnovat víc a chtěl bych tu metodu nějak vylepšit. Tak nějak jsem to vždycky střídavě odložil, pak jsem to zase vzal, pak zase odložil, než jsem začal kontaktovat docenty, kteří se tomuhle tématu věnují.

To se stalo minulý rok, když jsem se spojil s panem docentem Tomášem Homolou z Ústavu fyziky plazmatu a začali jsme na tom reálně aktivně pracovat. Původ má v covidu, ale aktivně jsem na tom začal pracovat minulý rok v květnu.

Ta motivace byla vzít tenhle nápad, který existoval, likvidace bakterií studeným plazmatem není úplně nic převratného. Ale na druhou stranu to, co jsem tomu dal já, je, že jsem vzal jiný typ výboje, který není úplně dobře prostudovaný. Nazývá se AC koróna, koróna ve střídavém proudu. A vysvětlil jsem věci, které opravdu nebyly dost dobře vysvětlené.

Zároveň jsem nějakým způsobem vylepšil tu metodu. Návrh celého zařízení byl za mě poměrně zajímavý a to přispělo k inovativnosti té práce. Nápad jako takový existoval a já jsem ho v podstatě vzal a nějakým způsobem rozvinul, mimo jiné pro tu odpadní vodu.

‚Maximálně pomoct‘

Co vás motivuje k tomu, abyste vytvářel projekty, které pomáhají lidem kolem vás? Abych jenom zmínil, kromě jiného jste také zakladatelem vzdělávacího projektu Výpisky.com.
Tak nějak vždycky cítím potřebu – a to je typicky příklad těch výpisků – když mám pocit, že mám tomu tématu co dát, tak do toho jdu naplno. Když se rozhodnu, že chci něčemu pomoct, tak se snažím pomoct maximálně.

Mimo jiné se to také vztahuje k té svobodě, protože jestli je něco svoboda, tak je to smysluplnost angažovaní se, že prostě víte, že to má nějaký smysl.

Měl jsem díky svému typu studia obrovské množství materiálu a říkal jsem si: „To by přece mohlo někomu pomoct.“ Takže jsem založil tento projekt, který dnes používá přes 700 lidí a dělá mi obrovskou radost, že to má smysl.

Když jsem si web Výpisky.com procházel, všiml jsem si, že už jsou v něm některé předměty, je tam třeba fyzika nebo chemie, ale některé ještě chybí. Předpokládám, že je budete asi doplňovat postupem času.
Ano, teď si můžu udělat takovou mini reklamu. Je vtipné, že ty materiály reálně existují. Za těch sedm let mám tisíce a tisíce stran materiálů. Problém je, že je docela pracné je přidávat na web.

Snažím se do projektu natáhnout další lidi, kteří by s tím chtěli pomáhat, protože to časově a kapacitně nezvládám. Ale chci s tím pokračovat. Takže je vtipné, že ta bariéra je taková, že materiály jsou, jenom nejsou online.

‚Rychlejší doba‘

Stejně jako další lidé v našem seriálu jste se narodil do svobodného Česka. Jaká rizika ale podle vás dnešní doba přináší?
Myslím, že rizik je několik. Jedno prostě jde s dobou a to je i podstata naší generace, že věci jsou rychlejší, komunikace je rychlejší. A to není špatně, to je fakt.

Ale myslím, že si musíme dávat pozor, aby tahle rychlost nespěla k tomu, že spolu přestaneme mluvit. Ani ne na lidské úrovni, ale spíš na politické úrovni. Přestaneme spolu prostě diskutovat. Přestaneme respektovat názor druhého člověka.

Myslím si, že ve chvíli, kdy se přestaneme navzájem poslouchat, tak to je cesta k nesvobodě. Ve chvíli, kdy budeme mít pocit, že máme nárok na něco víc, než člověk, který s námi diskutuje, nebo že nemá nárok na to říct svůj názor – pokud samozřejmě ty názory nijak neubližují jiným lidem. Svoboda zase má své limity.

Ale na druhou stranu si myslím, že riziko dnešní doby je opravdu v té rychlosti. Samozřejmě se to váže na sociální sítě, dezinformace, že se uzavřeme do nějaké svojí sociální bubliny, protože v té rychlosti nejsme schopní už vnímat jinou a přestaneme se navzájem poslouchat.

Kterých výhod a privilegií dnešní doby bychom se měli vážit víc, než to děláme?
Kdybych měl vybrat jednu, tak si vážně myslím, že to je svoboda diskutovat a svoboda říct svůj jakýkoliv názor. Myslím si, že si toho svým způsobem vážíme, ale je to něco, čeho si nemůžete vážit dostatečně.

Člověk může být nespokojený s dnešní dobou kvůli – nevím, ekonomickým ukazatelům nebo něčemu takovému – a přitom stále může říct tenhle svůj názor, může vyjádřit svůj postoj.

Řekl bych, že to je něco, co za těch 35 let po revoluci považujeme za tak strašně automatické, že už jsme zapomněli, jak strašně velké privilegium to je.

Josef Beneda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít