Radioaktivity a jádra se nebojím. Co mám, je obrovský respekt, přiznává jaderný chemik Buňata
Jak spolu může souviset jaderná chemie, housle a folklorní soubor? Vše se spojilo v osobě jaderného chemika Milana Buňaty, který patří ke špičkám svého technického oboru, ale je i primášem souboru Gaudeamus. Práce v jaderné elektrárně je podle něj jiná, než si lidé představují. „Radioaktivní materiál řešíte jen ve chvíli, aby vám něco neuteklo, nebo když už, nedej bože, něco uteče, tak aby bylo jasné, jak to řešit,“ říká.
„Za vším je fyzika, jen jinak aplikovaná,“ vysvětluje spojení dvou pro běžného smrtelníka zcela odlišných oborů Buňata.
„Hra na housle není nic jiného než chvění zvuku, které se dá popsat spoustou diferenciálních rovnic. Ve finále je ale ten prazáklad stejný – je to hmota. Hmota je matematika, fyzika i hudba. Umění je hodně svázáno s matematickými i přírodními zákony,“ dodává.
Nejznámějším mužem planety, který dokázal obory spojit, byl Leonardo da Vinci. „Byl to úžasný vynálezce, technik i skvělý umělec, který dokázal vše precizně skloubit.“
„Když se z jednoho místa (nahoře) v kruhu rozeběhnete na obě strany, tak když kruh oběhnete, tak se vám dole oba směry spojí a potkají. Stejně to je s technickými obory a uměním,“ říká jaderný chemik a vysvětluje, co je na jádru tak působivé, že se mu rozhodl věnovat.
„Radioaktivitu necítíte, nevidíte, nemůžete ji ochutnat, protože ji vaše tělo nevnímá. Přesto, když se s ní nakládá špatně, může vás i zabít. Je to takové nebezpečné tajemno. Trošku související se sci-fi, nebo s frajerstvím. Takové to: budu dělat něco, co je něčím nebezpečné,“ říká Buňata pro objasnění důvodů, proč se pro jadernou chemii rozhodl.
Kam s radioaktivní půdou? Japonsko i po osmi letech hledá, jak se vyrovnat s jadernou katastrofou
Číst článek
K chemii ho jako malého kluka přivedl otec, který studoval také na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. „Když mi táta vysvětloval, jak funguje svět, tak tím, že byl chemik, tak jsem se z jeho oboru vždy dozvěděl víc.“
Ostatní děti jako první básničku recitovaly Skákal pes přes oves, Buňata jako první uměl tu, kterou se učíte prvky Mendělejevovy periodické tabulky prvků. „Helenu Líbal Na Kolena Robustní Cestář Franc,“ cituje.
Práce jaderných chemiků dnes představuje exkurze do oborů, které zdánlivě s jádrem až tak nesouvisejí. „Na jaderné elektrárně jich ale není tolik, protože radioaktivní materiál řešíte jen ve chvíli, aby vám něco neuteklo, nebo když už, nedej bože, něco uteče, tak aby bylo jasné, jak to řešit. Nejvíc lidí z naše oboru najdete v medicíně,“ vysvětluje.
Jaderná medicína
V jaderné medicíně se využívá základního principu, které ionizující záření má, a to že prostupuje hmotou. Můžete se tak podívat dovnitř lidského těla. Princip radiologie už v 19. století objevil Wilhelm Conrad Röntgen. Přišel na to, že pomocí paprsků X jde udělat fotografii kostry. „I když vědci tehdy pořádně tomu, co objevili, až tak nerozuměli. Taky se vědělo, že voda v radonových lázních Jáchymov, která je mírně radioaktivní, má léčivé účinky. To bylo ještě před objevem rentgenu,“ uvádí.
Současná věda využívá radioaktivní materiály ve svůj prospěch. Hodně „frčí“ nové chemikálie značené radioaktivními atomy, které se využívají k lékařské diagnostice, ale už i k léčbě nádorů, a to od neurologických až po oblast léčby rakoviny prostaty. I u nás vyrostlo protonové terapeutické centrum, které pracuje na jiném způsobu radioterapeutické léčby, kdy se nádorová ložiska neozařují fotony, ale právě protony.
„Nukleární medicína je takový rentgen naruby. RTG vás prozáří skrz na skrz, kdežto tato medicína funguje na principu látek, které se aplikují do těla pacienta. Pak počkáte, až se v těle rozšíří, oskenujete ho a zjišťujete, kde se látka uchytila. Lékař ví, kde má být, a když je jinde, tak to může ukázat na nějaký problém,“ popisuje záměrně laickým jazykem.
Po Černobylu
Od velkých havárií v Černobylu nebo v japonské Fukušimě se lidstvo začalo jádra a jaderných elektráren obávat a pomalu od tohoto druhu získávání energie odcházet. Buňata má z jádra spíš než obavy velký respekt.
Seriál Černobyl očima Drábové: Není lehké se na něj dívat, ale vidět by ho měl každý. Když to vydrží
Číst článek
„Tím, že radiaci nemůžete žádným způsobem vnímat, tak jste odkázáni jen na to, že přesně víte, co děláte, a za druhé, že věříte přístrojům, které radiaci za vás neustále měří. Když se k tomu nepouštíte do nesmyslných frajeřin, tak vám vlastně vůbec nic nehrozí,“ uvádí.
„Energie získaná z jádra je čistá. Bezprostřední okolí není znečištěno ekologickou zátěží. Na druhou stranu, je to, bohužel, velice mocný zdroj energie, který se musí ukočírovat. Po Černobylu a Fukušimě už nemůžeme tvrdit, že nějaké riziko neexistuje, i když je opravdu velmi nízké. Co je ale zatím nevyřešená otázka a na čem pracují vědci celého světa, je vyhořelý odpad, který v elektrárnách zůstává,“ dodává.
Jednou z možností, abychom příštím generacím po sobě nezanechali obrovskou ekologickou zátěž v podzemních uložištích vyhořelého uranu, je jeho recyklace.
