Rentgen pro ryby. Vědci v Brně zkoumají mikroplasty v rybí tkáni pomocí elektromagnetického záření
Brněnští vědci našli nový způsob pozorování mikroplastů v tkáních. Je založený na mikro-CT, tedy v podstatě rentgenu. Umí prohlédnout vzorkem bez rozříznutí, čímž se snižuje riziko chybných výsledků. Právě při řezání totiž do preparátu můžou napadat drobné plasty ze vzduchu nebo z laboratorních nástrojů. Experti mikro-CT testovali na akvarijních rybách, prohlédne ale jakoukoli tkání.
Michaela Vykypělová popisuje své pracoviště v RECETOXu na brněnské Masarykově univerzitě: „Tak tady v těch akváriích, kterých tu máme třicet, chováme naše ryby – dánia pruhovaná, máme tu víc než 1000 kusů v různých generacích,“ ukazuje.
Malým duhovým rybičkám, kterých jsou plná akvária, se kvůli jejich pruhům říká „zebřičky“. V RECETOXu se na nich učí pozorovat mikroplasty ve tkáních pomocí technologie mikro-CT, což je v podstatě rentgen.
„U ostatních metod je potřeba vzorek rozříznout a při tom hrozí, že tam mikroplasty napadají zvnějšku a my tak dostaneme falešné výsledky. Díky tomu, že zobrazíme celou rybu pomocí mikro-CT, víme určitě, že se opravdu nachází uvnitř a není to kontaminace z okolního prostředí,“ vysvětluje Michaela Vykypělová.
Mikro-CT se dnes používá například na zobrazování vývoje orgánů menších živočichů. Brněnské vědce ale napadlo, že jím uvidí i mikroplasty. K testování ale nemohli použít normální ryby, ty v sobě mikroplasty nemají. Museli je do nich uměle vložit, aby měli jistotu, že tam opravdu jsou.
Aby bylo možné mikroplasty pozorovat, je třeba nejdřív vybrat jednu rybku z akvária a humánně ji usmrtit. V RECETOXu je vypouštějí do kádinek s anestetikem, kterým se předávkují. Potom je třeba do ryby mikroplasty dostat.
Z nejošklivějšího tvora na světě rybou roku. Sliznatka se na Novém Zélandu těší popularitě
Číst článek
„Máme různé typy mikroplastů, je to například polypropylen nebo polyetylen, to černé jsou zbytky pneumatik,“ ukazuje Michaela Vykypělová lahvičky s jemnými prášky. Následně je potřeba třeba plastový prášek rozmíchat v etanolu, který je následně pipetou pod tlakem vpraven do rybky, aby se roztok dostal do jejího trávicího traktu.
„Potom už ji jenom naložíme do formaldehydu a pošleme na pozorování,“ pokračuje vědkyně.
Barvení jódem
Toto pozorování provádí v brněnském Ceitecu výzkumná pracovnice Viktória Parobková.
„Kdybychom rybku pozorovali teď, mikroplasty neuvidíme. Musíme si ji ‚nabarvit‘ jódovým roztokem. Zbarví se tkáň té ryby, ale mikroplasty ne. Na snímcích tak bude nabarvené všechno kromě plastů,“ říká Viktória Parobková.
Takto se vzorek musí barvit asi 12 hodin. Potom už může pokračovat do mikro-CT. Aby bylo možné ji pozorovat, musí být ale zalitá v gelu, aby se při snímání nepohnula. Samotný přístroj vypadá podobně jako mikrovlnná trouba, má i otáčející se talíř.
4:48
Rolling Stones na rozbité lebce. Rentgenové snímky se za komunismu používaly k šíření zakázané hudby
Číst článek
„Rybu jsme umístili ke zdroji rentgenového záření. A když se ten talíř takhle otáčí, získáváme soubor fotek, ze kterých si poté vytvoříme 3D obraz,“ ukazuje vědkyně.
Focení a následné zpracování snímků trvá několik hodin. Na monitoru jsou vidět černobílé fotky rybího břicha. Na několika místech jsou černá kolečka, vypadá to, jako kdyby v mase byly dírky.
„A to jsou ty mikroplasty. Momentálně jsme schopni detekovat mikroplasty do 30 mikrometrů. Doufáme ale, že v budoucnu budeme schopní detekovat i menší, které se blíží až nanoplastům. Ty umí projít buněčnou stěnou, proto jsou velmi nebezpečné,“ doplňuje Viktória Parobková.
Mikro-CT, podle brněnských vědců umí najít mikroplasty i v tkáních jiných živočichů. Ve výzkumu ale budou pokračovat se zebřičkami. Už do nich nebudou vpravovat mikroplasty po usmrcení, ale budou je jimi přímo krmit. Chtějí tak zjistit, jestli a popřípadě kam se v nich přirozeně ukládají.
