Alternativní prohlídka britského průvodce připomíná Madrid jako válečné město
Ani tři čtvrtě století po občanské válce není Španělsko zajedno v tom, jak si kontroverzní kapitolu historie připomínat. Konflikt nacionalistů a republikánů po sobě nechal skoro půl milionu mrtvých a rány, o kterých se dlouho nemluvilo. V roce 2007 vláda přijala zákon, který měl objektivní zhodnocení války umožnit, následující kabinet ale sebral peníze historikům, kteří téma zkoumali. Vzpomínky na minulost proto berou do rukou někteří cizinci.
Třeba jeden Brit, který návštěvníkům Madridu ukazuje španělskou metropoli jinýma očima, jako bývalé bitevní pole.
David Mathieson stojí u lékařské fakulty madridské univerzity a ukazuje na kropenatou fasádu.
Připomínku španělské občanské války i válečnou historii Madridu nabízí britský průvodce David Mathieson
„Stovky děr po střelách tu zůstaly i skoro 80 let poté, co v okolí zuřila bitva. V listopadu 1936 jednotky generála Franca obléhaly Madrid. Proti nim stáli republikánští obránci města, v čele s mezinárodními brigádami,“ popisuje historické události průvodce David Mathieson.
Španělská metropole se turistům chlubí pulzujícími ulicemi, náměstími, honosnými muzei a parky. Jenže třeba v parku vedle Královského paláce úplně chybí jakákoli deska vysvětlující, co se tu kdysi dělo.
Stávaly tu kasárny Montaňa, ve kterých republikánské jednotky a civilisté obklíčili vojenskou posádku a při následném chaotickém boji zabili asi 300 vojáků. Boj o kasárny přitom ovlivnil nejen průběh občanské války, a tím vlastně i nástup 2. světové války. Nic z toho se ale běžný návštěvník Madridu nedozví.
David Mathieson ve městě dlouho žil a tenhle jednostranný obrázek madridských dějin mu čím dál víc vadil.
„Stejné je to i ve městě Brunete asi 25 kilometrů od Madridu,“ ukazuje Mathieson zachovalé betonové republikánské bunkry.
V Brunete se přitom v létě 1937 odehrála jedna z velkých bitev španělské občanské války, v hlíně se tu dodnes dají najít nábojnice nebo šrapnely. Ani tady ale není ani cedulka, která by návštěvníkovi řekla, co má kolem sebe.
Španělské váhání nad vlastní historií se táhne už od pádu diktatury Francisca Franca. Zákon o amnestii z roku 1977 vlastně zavedl společenskou tichou dohodu, že o minulosti se nemluví. Až po 30 letech socialistická vláda přijala zákon, který měl objektivní zhodnocení občanské války umožnit.
Jenže když socialisty u moci vystřídali konzervativní lidovci, výzkum historie přišel znovu o finance, prý kvůli ekonomické krizi.
Návštěvníkům Madridu, kteří se chtějí o občanské válce něco dozvědět, tak zbývá britský nadšenec a jeho alternativní prohlídky města. Prý s nimi přestane hned, jakmile Madrid zřídí muzeum moderních dějin třeba po vzoru německého Norimberku.
