Němečtí medici v Československu nesměli vypadat jako Henlein
Po padesáti letech se do Olomouce vrátila skupina německých lékařů. Do tehdejšího Československa přijeli přesně 9. května, aby se naučili medicínu. Východnímu Německu se totiž v 60. letech minulého století, stále ještě jenom pár let po válce, nedostávalo vzdělaných odborníků. Mnozí emigrovali na západ, a když mladí východní Němci dostali šanci odjet studovat do zahraničí, na nic nečekali. Některé z nich zavál osud do Olomouce.
Hlouček dobře vypadajících důchodců téměř rozpustile zdraví zástupce univerzity a zvědavě se rozhlíží po areálu fakulty. Klidně by se mohli rozhlížet po areálu nějaké ruské nebo rumunské vysoké školy. I tam studenty východoněmecká vláda posílala.
Němečtí lékaři, kteří studovali v Československu, se po 50 letech vrátili do Olomouce
Elegantní paní Gizel, o které by nikdo neřekl, že jí táhne na 70 let, si mohla vybrat mezi Československem a Sovětským svazem. Vybrala si Československo.
„V SSSR bych musela zůstat šest let, což jsem nechtěla. Nakonec tak vyhrálo Československo,“ vzpomíná.
Praha, Brno nebo Olomouc – to byly cíle německých mediků. Během studií zjistili, že právě Olomouc byla skvělá volba.
Zákaz krátkých kalhot i bílých punčoch
Na zkušenou do neznámé ciziny odjížděla paní Gizel se smíšenými pocity. Mnoho jejích přátel emigrovalo. Mladí studenti museli v zahraničí obstát a rychle zaplnit prázdná místa odborníků ve východním Německu. Paní Gizel však nikdy nepatřila k těm, kteří chtěli utéct.
„Nechtěla jsem opustit svůj domov. I v Německu byli lidé, kteří nás potřebovali,“ vysvětluje.
Mladí Němci dostávali před odjezdem do ciziny různá doporučení. Týkala se především nacistické minulosti Německa. Dnes tyto rady působí trochu komicky, ale tehdy se jimi paní Gizel starostlivě řídila.
„Nesměli jsme nosit krátké kalhoty nebo bílé punčochy, jaké kdysi nosíval Konrad Henlein,“ vybavuje si.
Česky se stále ještě domluví
Němečtí důchodci se přepočítávají a okamžitě pokračují v okružní cestě po lékařské fakultě. Přecházejí z místa na místo jako japonští turisté. Hostitelé je nenechají vydechnout.
V pitevně leží mrtvola přikrytá plátnem a hosté ani nemrknou. Tělo sice čeká na studenty, ale paní Gizel už vzpomíná, jaká tu byla pěkná anatomická praxe.
Čeština německé lékařky je překvapivě dobrá. Bydlí totiž blízko Drážďan, a tak to má přes kopečky kousek. Jako studentka kdysi koketovala s tím, že v Olomouci zůstane. Připadalo jí to jako lepší možnost než se vracet do východního Německa.
Nakonec však dala Olomouci vale. „Bývala bych tu zůstala, ale technicky to nebylo možné,“ vysvětluje.
Výlet do minulosti si zorganizovali sami
Studenti z tehdejšího východního bloku studovali v bratrských zemích zadarmo, o čemž si mohou dnešní vysokoškoláci většinou nechat jenom zdát. Přesné počty studentů, kteří prošli československým vysokoškolským systémem, se zjistit nedají.
Třicítka německých lékařů v Olomouci však tuto epizodu připomněla. Mimochodem, nápad vznikl na školním srazu před deseti lety a zájezd do minulosti si němečtí lékaři zorganizovali sami.
Zvětšit mapu: v Olomouci před 50 lety studovala řada německých mediků
