Teplý a vlhký závan dechu z tlamy funícího býložravce je signálem, který mšicím říká, že je čas opustit palubu.

14:43 10. srpna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Býložravci svými potravními nároky ohrožují rostliny, které se ožírání brání pomocí trnů nebo chemických látek. V pozadí této velmi dobře známé interakce se krčí ještě jedna, která je prozkoumaná daleko méně.

Na rostlinách žije drobný hmyz, který pochopitelně nijak netouží skončit v tlamě býložravce, a stát se tak náhodnou vedlejší obětí jeho apetitu. Pokud se pozorně zadíváte na stádečko koz spásající vojtěšku, možná si všimnete, že z rostlin těsně před sežráním na zem hromadně padají mšice.

Otázkou, která zajímala izraelské vědce z Univerzity v Haifě, bylo, jak mšice poznají, že se k nim blíží potenciální nebezpečí. Experimenty s kyjatkami hrachovými (Acyrthosiphon pisum) ukázaly, že zásadní je dech. Mlsná koza, která se chystá slupnout vojtěšku, s každým zafuněním vydechuje vzduch, který je mnohem vlhčí a teplejší než vzduch v okolním prostředí. Na mšice tento závan působí jako zatroubení k ústupu. Většina kolonie seskočí z ohrožené rostliny jako jeden muž a zachrání si tak holé životy.

Zajímavý objev trochu svádí k humorným úvahám o nových metodách ekologické ochrany rostlin před škůdci. Že by nejlepším řešením bylo prostě se posadit na záhonek a dýchat na rostliny napadené mšicemi?

Zdroj: Current Biology

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít