Jsem svým způsobem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo, říká k výsledku voleb Monika Hilšerová
Manžela podporovala už ve druhé prezidentské volbě. Přesto je nakonec ráda, že se prezidentem nestal. Monika Hilšerová v rozhovoru pro Radiožurnál prozradila, že se v případě zvolení senátora Marka Hilšera hlavou státu obávala o ztrátu soukromí své rodiny. „Nevím, jestli tohle všechno, co projelo hlavou mně, projelo hlavou i jemu. Tuším, že spíše ne. Jsem tedy svým způsobem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ popisuje.
Jak byste porovnala kampaň před pěti lety a tu současnou?
Jsou tam dvě roviny. První rovina je osobní hledisko, rodina. V první kampani jsme neměli žádné děti, proto to bylo mnohem jednodušší. Teď je máme, takže i z jeho hlediska je to složitější. A co se týče samotné kampaně, tak to se dá jen těžko srovnávat. Jaké to bylo před pěti lety, si úplně nepamatuji.
Ve druhém kole prezidentských voleb se utkají Pavel a Babiš, účast v prvním kole byla rekordní
Číst článek
Řekla bych, že letošní kampaň byla trošku nefér, co se týče superdebat médií, ale i kvůli předvolebním průzkumům. Připadalo mi to jako určitá manipulace voliči, aby věnovali více pozornosti té takzvané „svaté trojici“. Je jasné, že to nebude vina těch kandidátů. Ale mně by se mnohem více líbilo, kdyby ty průzkumy buď vůbec nebyly, anebo byly až tehdy, když by byla finální kandidátka – někteří se totiž přidali později. Pokládala bych to za více fér.
Jak důležité bylo při rozhodování o kandidatuře vašeho manžela právě rodinné hledisko?
Nevím, do jaké míry to bral v potaz on (Marek Hilšer – pozn. red.), ale když mi to oznamoval, tak to byla jedna z prvních věcí, o které jsem říkala, že to vidím jako problém.
Samozřejmě kdyby vyhrál, tak bych z toho asi nebyla úplně nadšená, protože bychom přišli o hodně soukromí. Asi bych se i více bála o děti (Hilšerovi mají dvě malé děti – pozn. red.). Nevím, jestli tohle všechno, co projelo hlavou mně, projelo hlavou i jemu. Tuším, že spíše ne. Jsem tedy svým způsobem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Mohl mít více procent, ale nikdy jsem se netajila tím, že jsem hodně zvažovala, jaká pozitiva a negativa by nám přineslo, kdyby náhodou vyhrál.
Zůstává otázka další senátorské, případně prezidentské kandidatury. Jak byste manželovi poradila? Jaký na to máte názor?
Určitě doufám, že se na další prezidentskou kandidaturu hlásit nebude. Že už to takhle stačilo. Myslím, že to i v podobném duchu vysvětlil. Ještě mu dávalo nějaký smysl jít do prezidentské kampaně podruhé. Při první kampani mu hodně vyčítali, že má nedostatek zkušeností, které získal v Senátu. A co se týče senátorské kampaně, to opravdu sám teď neví. Takže já těžko můžu mluvit za něj. Naposledy říkal, že možná bude tesařem, ale nevím, jestli k tomu dojde... (smích)
Chtěl by manuálně pracovat?
Řekl to jednou večer. Ale tak ti chlapi... to se takhle nedá brát úplně stoprocentně.
A vy sama byste nezvážila politickou kandidaturu? Třeba právě na prezidentku?
Na prezidentku určitě ne. Politická kariéra zní asi moc silně, ale v politice se pohybuji v souvislosti s ministerstvem zdravotnictví – máme skupinu „Sekce mladých lékařů“ (je součástí České lékařské komory, snaží se sdružovat a zastupovat zájmy mladých lékařů – pozn. red.). Z tohoto hlediska v politice být plánuji. Myslím si, že je to důležité – nemusí jít čistě o kandidaturu na prezidenta, ale mám za to, že o politiku by se měl zajímat a být její součástí každý.
