Na zádech batoh, kojenec a batolata v kočárku. Statečné mámy společně vyrazily na Stezku Českem
Dvě mladé maminky vyrazily za dobrodružstvím. Sbalily stany, spacáky, čtyři hodně malé děti včetně jednoho kojence, naložily je do terénních kočárků, na záda si hodily patnáctikilogramové batohy a vydaly se na Stezku Českem. K tomu všemu se v neděli viděly poprvé. Cestu zahajují na západě země v obci Krásná na Chebsku, kde přespaly v útulně.
Útulna v Krásné na nejzápadnějším místě Stezky Českem je malý dřevěný srub, od kterého má klíče muž z vedlejšího domku. Klíče si půjčily Eliška (29) s Janou (27) se svými dětmi, za srubem postavily stany a připravují se na výlet.
Poprvé jsme se potkaly v neděli v Praze na nádraží. Kdybychom si lezly na nervy, dáme si stany dál od sebe, směje se Eliška. Poslechněte si celou reportáž Ľuba Smatany z jeho pouti na Stezce Českem
Moderní terénní kočárky uvezou dvě děti, do prostoru pod rukojetí patří spacáky a karimatky, na stříšku stan. Dohromady to celé s jídlem a dětmi váží 50 kilogramů.
„Ještě máme na zádech batohy, mají zhruba kolem patnácti kilogramů, postupně ale bude ubývat jídla, odlehčíme si. Nejvíc váží voda,“ vypočítává hnědovlasá Jana, která má kromě desetiměsíčního ještě tříleté dítě.
Kojit je výhoda
Eliška naložila šestiměsíčního kojence, chlapec se vesele usmívá v pohodlném kočárku a vedle si sedá tříletý bráška. Trojici doplňuje patnáctiletý Michal, bratr Elišky. Ta zrovna vaří na plynové kartuši čaj.
„Vždycky jsem toužila podniknout s dětmi nějaké dobrodružství, a když jsem zjistila, že mám pohodové kluky, napadlo mě, proč si nevyrazit pod stan,“ popisuje, jak se k cestě rozhodla.
‚Je možné, že sestry vesnici zachránily.‘ Bílá Voda z posledního románu Tučkové byla domovem řeholnic
Číst článek
Nejmladšího pohodáře Eliška kojí, což je podle ní výhoda. „To je právě to nejlepší, pro něj nenosíte vůbec nic,“ usmívá se.
Poznaly se před pár dny
S nápadem vyrazit na cestu přišla Jana, která dlouho přemýšlela o nějakém větším výletě, ale pořád to z různých důvodů nevycházelo. Rozhodla se pro spontánní řešení. Ve skupině Minituristi na internetu se seznámila s Eliškou a během týdne se domluvily.
„Poprvé jsme se potkaly v neděli v Praze na nádraží. Kdybychom si lezly na nervy, dáme si stany dál od sebe,“ směje se Eliška, která přiznává, že manžel z toho nadšený nebyl. „Moc se mu to nelíbilo, nakonec se s tím smířil. Nakoupil nám potřebné věci a poslal nás do světa.“
Ani Jana nenašla pochopení hned, ale nakonec si prosadila svou. „Přijede za námi na víkend, určitě se uvidíme,“ popisuje domluvu se svým manželem.
Dvouhodinová příprava a žádný itinerář
Sbalit po ránu všechny věci, udělat snídaně a dostat děti do provozu trvá nejméně dvě hodiny, spíš ale víc. Na to jsou mladé matky zvyklé a připravené. „Ve chvíli kdy mají děti plné bříško a s čím si hrát, jsou v pohodě,“ říká Eliška a pozoruje tříletého syna, jak jezdí na plastové tříkolce. Tu si vzal s sebou.
„Dětem je jedno, kde jsou, hlavně když jsou s mámou,“ dodává Eliška zkušeně. Patnáctiletý bratr a strýček Michal to také bere optimisticky. „To bude v pohodě,“ usmívá se, zatímco v náručí houpe synovce.
Sedmičlenná skupina nemá žádný časový itinerář, ženy si uvědomují, že naplánovat něco s malými dětmi je zbytečné. Chtěly by za den ujít alespoň deset kilometrů, to prý zvládnou, když děti budou spát.
„Může se stát, že občas půjdeme zpátky, když děti něco zaujme na druhé straně,“ říká Eliška. Nespěchají, mají čas. „Máme celé léto, uvidíme, kam dojdeme,“ souhlasí Jana.