‚Je možné, že sestry vesnici zachránily.‘ Bílá Voda z posledního románu Tučkové byla domovem řeholnic
Bílá Voda – to je název zapadlé obce na Jesenicku a zároveň posledního románu spisovatelky Kateřiny Tučkové. Otevřela v něm téma násilné internace řádových sester komunistickým režimem. A právě do Bílé Vody se vydal letošní první díl prázdninového seriálu Radiožurnálu Česko mezi řádky.
Bílou Vodou, malou obcí na hranicích s Polskem, vede z české strany v podstatě jediná příjezdová cesta. Dominantou vesnice je barokní klášter, ve kterém se odehrává velká část děje románu Bílá Voda.
Komunistické úřady do Bílé Vody násilně přesunuly stovky řeholnic. Jejich osudy přibližuje nový román Kateřiny Tučkové. Poslechněte si, jaké stopy po sobě v Bílé Vodě řádové sestry zanechaly
„Je to poměrně rozsáhlý komplex obdélníkového tvaru. 28. září 1950 sem byly svezeny první sestry téměř z celého Československa, které zde byly internovány,“ říká nezávislý starosta obce Miroslav Kocián.
Budova je monumentální, v malé obci je to nepřehlédnutelná dominanta. „Dnes je nejlépe vidět z polské strany, když se od severu přijíždí k Bílé Vodě, tam opravdu vyznívá monument objektu v celé jeho kráse s pozadím Rychlebských hor za ním,“ popisuje panoramata obce starosta.
Objekt není přístupný, je ale jasné, že řeholnice bychom zde už dnes nenašli. „V této chvíli je v soukromých rukou, je nevyužíván a pomalu chátrá,“ vysvětluje Miroslav Kocián.
Internace, izolace a integrace
O pár metrů dál se ve vesnici nachází Muzeum internace, izolace a integrace, kde se návštěvníci dozvědí v podstatě všechno o nuceném pobytu řádových sester tady v Bílé Vodě.
16:56
Kateřina Tučková psala román Bílá Voda deset let. ‚Děti jsem proto měla skoro na poslední chvíli,‘ říká
Číst článek
O prohlídky v muzeu je zájem i ve všední den dopoledne se tu nachází několik návštěvníků. Podle starosty je možné, že je to i důsledek knihy Kateřiny Tučkové, že se začíná zvyšovat zájem o muzeum nebo o Bílou Vodu jako takovou.
Na počátek expozice jsou zařazeny roucha řádových sester. „To jsou všechno originály, jsou to dary, které nám věnovaly řehole. Nejsou tu všechny, protože těch řeholí v Bílé Vodě působilo asi šestnáct a my jich tu máme možná deset,“ vysvětluje starosta Kocián.
Podle starosty je možné, že řádové sestry Bílou Vodu vlastně zachránily. „Jednak opravily domy, ve kterých žily, staraly se o spoustu věcí, o údržbu zeleně, a hlavně to byly neuvěřitelně vzdělané ženy. Tady byly profesorky, doktorky, spousta těch sester vyučovala jazyky, mělo to obrovský přínos pro obec. Ony ji kultivovaly,“ říká.
Chtěli, aby zmizely
Prohlídka muzea zaujala také paní Janu z Brna, nejzajímavější podle ní byly záznamy deníků řádových sester. „Tam je vždy nějaká dějinná událost nebo období a záznamy deníků to dávají do živých souvislostí,“ popisuje.
Mrzí mě, že jsem se psaním nezačala dřív. Až teď jsem šťastná, říká spisovatelka Shari Lapena
Číst článek
Komunistické úřady do Bílé Vody násilím přesunuly stovky řeholnic. Jak vysvětluje ředitel Vlastivědného muzea Jesenicka Pavel Rušar, žily v otřesných podmínkách. „Čelily zvůli toho režimu. Nejenom že je internoval, ale snažil se omezit jejich kontakty s obyvatelstvem, byli zřízení církevní tajemníci, kteří museli povolovat opuštění těch internačních míst,“ vysvětluje.
„Takže omezení pohybu, omezení kontaktu s obyvatelstvem. Komunistická strana zkrátka chtěla, aby tento aspekt veřejného života nejlépe úplně vymizel,“ dodává.
Po roce 1989 se začaly řádové sestry postupně vracet do svých mateřských klášterů. Poslední řeholnice Bílou Vodu opustily v roce 2002.
